130 C 14/2022-88 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 7 442 Kč s úrokem z prodlení z částky 6 000 Kč s odůvodněním, že mezi původní věřitelkou [právnická osoba] a žalovaným byla dne 24. 9. 2008 uzavřena smlouva o půjčce [číslo]. Původní věřitelka na základě této smlouvy poskytla žalovanému v hotovosti půjčku ve výši 6 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 4 176 Kč v 53 týdenních splátkách ve výši po 192 Kč nejpozději do 30. 9. 2009. Žalovaný uhradil pouze 2 734 Kč. Žalovaná částka se skládala z jistiny ve výši 6 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 1 442 Kč. Žalobkyně tvrdila, že pohledávka byla postoupena nejprve smlouvou ze dne 19. 6. 2015 na [anonymizována dvě slova] a následně smlouvou ze dne 24. 8. 2018 na žalobkyni. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci jednal dne 23. 2. 2022 v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků řízení. Soud k důkazu přečetl Smlouvu o půjčce ze dne 24. 9. 2008, smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova] s přílohou, oznámení původní věřitelky o postoupení pohledávky na [anonymizována dvě slova] s podacím archem, smlouvu o postoupení pohledávek mezi [anonymizována dvě slova] a žalobkyní, oznámení [anonymizována dvě slova] o postoupení pohledávky na žalobkyni s podacím archem a předžalobní výzvu s podacím archem. Soud se v prvé řadě zabýval svou mezinárodní příslušností, když žalobkyně je zahraniční právnickou osobou se sídlem v [anonymizováno] republice, a dospěl k závěru, že mezinárodní příslušnost českých soudů je dána článkem 18 odst. 2 Nařízení EU [číslo] neboť jak Česká republika, v níž má žalovaný bydliště, tak [anonymizováno] republika, v níž sídlí žalobkyně, jsou členy Evropské unie. V souladu s ust. § 8 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém pak postupoval soud v řízení podle českých právních předpisů. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval v souladu s ust. § 87 odst. 1 téhož zákona české právo, neboť smlouva, z níž nárok uplatněný žalobou vyplývá, byla uzavřena dle českého práva. Soud z předložených listinných důkazů zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 6. 2015 na [právnická osoba] [anonymizováno] pohledávku za žalovaným ve výši 7 442 Kč vyplývající ze smlouvy o půjčce [číslo] [právnická osoba] [anonymizováno] postoupila smlouvou ze dne 24. 8. 2018 na žalobkyni. Uvedená smlouva o půjčce byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovaným dne 24. 9. 2008. Na základě této smlouvy poskytla [právnická osoba] žalovanému půjčku ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Půjčku se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 4 176 Kč v 53 týdenních splátkách po 192 Kč. První splátka byla splatná do 7 dnů od uzavření smlouvy, tj. 1. 10. 2008, poslední splátka tak byla splatná 1. 10. 2009. Žalovaný byl naposledy vyzván k úhradě dluhu ve výši 7 442 Kč předžalobní výzvou odeslanou dne 12. 5. 2021. Soud má za prokázáno, že mezi původní věřitelkou a žalovaným byla dne 24. 9. 2008 uzavřena smlouva o půjčce dle ust. § 657 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, na jejímž základě původní věřitelka předala žalovanému půjčku ve výši 6 000 Kč a ten se jí zavázal spolu s úrokem stanoveným v pevné částce 4 176 Kč označeným jako souhrnný poplatek vrátit ve sjednaných 53 týdenních splátkách nejpozději do 1. 10. 2009. Žalovaný uhradil pouze 2 734 Kč. Pohledávka byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 postoupena nejprve na [právnická osoba] [anonymizováno] a následně na žalobkyni. V době postoupení pohledávky na žalobkyni činil dluh ze smlouvy o půjčce 7 442 Kč. Protože žalovaný existenci dluhu a jeho výši nijak nerozporoval, vyhodnotil soud žalobu v tomto směru jako důvodnou. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonné výši až za dobu po postoupení pohledávky. Protože žalovaný se dostal do prodlení nejpozději v říjnu 2009, posoudil soud nárok na úrok z prodlení dle ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 a dospěl k závěru, že i v tomto směru je žaloba důvodná. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. a žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Tato částka se skládá z odměny advokáta za tři úkony právní služby ve výši 600 Kč a s tím související náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč dle ust. § 14b advokátního tarifu, z toho vypočtené náhrady 21% DPH ve výši 189 Kč a náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč.