130 C 161/2022-84 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 5 732 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 8. 12. 2021 postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] ze smlouvy o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovaným dne 1. 8. 2020 byl žalovanému poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 4 000 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal vrátit spolu s příslušenstvím do 31. 8. 2020. Žalovaný neuhradil úvěr řádně a včas. Ke dni postoupení činil dluh na jistině 4 000 Kč. Po postoupení pohledávky žalovaný uhradil 1 000 Kč. V souvislosti s prodlením žalovaného požaduje žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny ve výši 4 000 Kč za dobu od 1. 9. 2020 do 8. 11. 2021, kterou vypočetla do částky 1 732 Kč, neuhrazenou paušální náhradu nákladů na upomínání ve výši 100 Kč (označena v žalobě jako kapitalizovaný úrok), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 284,48 Kč a zákonný úrok z prodlení z jistiny od 10. 12. 2021 do 15. 3. 2022 v kapitalizované výši 84,99 Kč a od 16. 3. 2022 do zaplacení. Dále žalobkyně požadovala úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 506 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání dne 23. 8. 2022, ač řádně a včas předvolán, se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení, jak mu to umožňuje ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] obchodních podmínek a formuláře pro standardní informace soud zjistil, že mezi [právnická osoba] a žalovaným byla dne 1. 8. 2020 uzavřena smlouva o úvěru ve výši 4 000 Kč, jenž byl vyplacen žalovanému v hotovosti v prodejně [právnická osoba] a. s . Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit částku ve výši 4 000 Kč navýšenou o úrok ve výši 920 Kč do 31. 8. 2020. V dodatku ke smlouvě ze dne 16. 3. 2020 byla splatnost prodloužena do 11. 4. 2020. Ve smlouvě byly sjednány sankce pro případ porušení jakékoli platební povinnosti žalované, a to smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny a poplatek za zaslanou upomínku ve výši 50 Kč. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 8. 12. 2021 a oznámení o postoupení pohledávky s podacím archem soud zjistil, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] za žalovaným ze smlouvy o půjčce [číslo] ve výši 6 729 Kč. V oznámení o postoupení pohledávky, které bylo odesláno dne 17. 12. 2021, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů po obdržení oznámení. 5. Z předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že dne 11. 4. 2022 byla odeslána žalovanému výzva k úhradě dluhu ze smlouvy [číslo] v celkové výši 5 813,99 Kč do 15. 4. 2022. 6. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání soud zjistil, že se jedná o výpis z interního systému žalobkyně, podle něhož dne 22. 4. 2022 a 2. 3. 2022 byl uskutečněn telefonický hovor a dne 25. 1. 2022 a 16. 2. 2022 uskutečněna cesta terénního pracovníka na kontaktní adresu žalovaného. 7. Z tabulky KIZAP [číslo] soud nečinil žádná zjištění. 8. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázáno, že na žalobkyni byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku na základě smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní dne 8. 12. 2021 postoupena pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovaným dne 1. 8. 2020 a označené jako smlouva o úvěru. Na jejím základě původní věřitelka vyplatila žalovanému částku ve výši 4 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 31. 8. 2020. Po právní stránce posoudil soud tuto smlouvu dle jejího obsahu jako smlouvu o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto smlouvu současně posoudil v intencích ust. § 86 a ust. § 87 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně netvrdila, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalovaného zápůjčku vrátit, ani nepředložila žádné důkazy, z nichž by tato skutečnost byla zjištěna. Protože k jednání soudu se žalobkyně nedostavila, nemohla být o těchto nedostatcích soudem poučena dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Soud proto smlouvu o zápůjčce vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá citovaného zákona. V řízení bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy původní věřitelka vyplatila žalovanému částku ve výši 4 000 Kč. Na tuto částku žalovaný dle tvrzení žalobkyně vrátil pouze 1 000 Kč. Žalovaný je proto povinen v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona vrátit žalobkyni rozdíl ve výši 3 000 Kč. Splatnost pohledávky nastala dne 1. 1. 2022 na základě oznámení o postoupení pohledávky, v němž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 10 dnů po obdržení oznámení. Oznámení bylo prokazatelně odesláno dne 17. 12. 2021 a při předpokladu, že žalované bylo doručeno do třech pracovních dnů, jej považuje soud za doručené nejpozději dne 22. 12. 2021. Ode dne 2. 1. 2022 je tak žalovaný v prodlení a žalobkyni náleží v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku úrok z prodlení z částky 3 000 Kč. 9. Pokud se jedná o náklady žalobkyně účelně vynaložené na mimosoudní vymáhání, pak soud vznik tohoto nároku nemá za prokázaný a i v tomto směru byl připraven žalobkyni u jednání poučit. 10. Soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši požadované v žalobě, a to ode dne 2. 1. 2022 a ve zbytku žalobu zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.