130 C 177/2022-83 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 8 134 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] ze smlouvy o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovaným dne 19. 12. 2020, ve znění ze dne 30. 12. 2020, byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč, jenž byl zaslán na účet, z něhož žalovaný uskutečnil verifikační platbu. Úvěr se žalovaný zavázal vrátit spolu s příslušenstvím do 20. 1. 2021. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný neuhradil úvěr řádně a včas. Ke dni postoupení činil dluh na jistině 7 000 Kč. V souvislosti s prodlením žalovaného požaduje žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny ve výši 7 000 Kč za dobu od 21. 1. 2021 do 7. 7. 2021, kterou vypočetla do částky 1 134 Kč, neuhrazenou paušální náhradu nákladů na upomínání ve výši 150 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 174 Kč a zákonný úrok z prodlení z jistiny od 21. 1. 2021 do 7. 7. 2021 v kapitalizované výši 256,32 Kč a od 8. 7. 2021 do zaplacení. Dále žalobkyně požadovala úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 473 Kč 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání dne 23. 8. 2022, ač řádně a včas předvolán, se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení, jak mu to umožňuje ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] jejího dodatku, obchodních podmínek a výpisů z účtu původní věřitelky soud zjistil, že mezi [právnická osoba] a žalovaným byla dne 19. 12. 2020 uzavřena smlouva o úvěru ve výši 4 000 Kč, jenž byl vyplacen žalovanému dne 21. 12. 2020 na účet č. [bankovní účet]. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit částku ve výši 4 000 Kč do 20. 1. 2020. Úrok byl sjednán ve výši 920 Kč. V dodatku ke smlouvě ze dne 30. 12. 2020 byl úvěr navýšen na 7 000 Kč a úrok na 1 674 Kč. Navýšená částka úvěru byla žalovanému vyplacena na jeho účet ve třech platbách po 1 000 Kč dne 28. 12., 29. 12. a 30. 12. 2020. Ve smlouvě byly sjednány sankce pro případ porušení jakékoli platební povinnosti žalovaného, a to smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny a poplatek za zaslanou upomínku ve výši 50 Kč. 4. Z upomínek původní věřitelky ze dne 3. 2. 2021, 12. 2. 2021 a 20. 2. 2021 soud zjistil pouze to, že byly vyhotoveny. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29. 3. 2021 a oznámení původní věřitelky o postoupení pohledávky s podacím archem soud zjistil, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] za žalovaným ze smlouvy o půjčce [číslo] ve výši 8 458 Kč. 6. Z oznámení žalobkyně o postoupení pohledávky, které bylo spolu s oznámením původní věřitelky odesláno žalovanému dne 15. 7. 2021, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 8 475,40 Kč do 30. 7. 2021. 7. Z předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že dne 20. 10. 2021 byla odeslána žalovanému výzva k úhradě dluhu ze smlouvy [číslo] v celkové výši 8 458 Kč do 28. 10. 2021. 8. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání soud zjistil, že se jedná o výpis z interního systému žalobkyně, podle kterého byl v rámci vymáhání pohledávky za žalovaným vyhotoven dne 13. 8. 2021 obyčejný dopis a dne 14. 9. 2021 a 25. 10. 2021 byla uskutečněna cesta terénního pracovníka na kontaktní adresu žalovaného. 9. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázáno, že na žalobkyni byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku na základě smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní postoupena pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovaným dne 19. 12. 2020, ve znění dodatku ze dne 30. 12. 2020 a označené jako smlouva o úvěru. Na jejím základě původní věřitelka vyplatila žalovanému celkem částku ve výši 7 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 20. 1. 2020. Po právní stránce posoudil soud tuto smlouvu dle jejího obsahu jako smlouvu o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto smlouvu současně posoudil v intencích ust. § 86 a ust. § 87 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalovaného zápůjčku vrátit, k tomuto tvrzení však nepředložila žádné důkazy. Protože k jednání soudu se žalobkyně nedostavila, nemohla být o tomto nedostatku soudem poučena dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. Soud proto smlouvu o zápůjčce vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá citovaného zákona. V řízení bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy původní věřitelka vyplatila žalovanému částku ve výši 7 000 Kč, kterou žalovaný nevrátil. Žalovaný je proto povinen v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona tuto částku vrátit žalobkyni. Splatnost pohledávky nastala dne 30. 7. 2021 na základě oznámení žalobkyně o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě odeslané žalovanému dne 15. 7. 2021. Ode dne 1. 8. 2021 je tak žalovaný v prodlení a žalobkyni náleží v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku úrok z prodlení z částky 7 000 Kč. 10. Pokud se jedná o náklady žalobkyně účelně vynaložené na mimosoudní vymáhání, pak soud vznik tohoto nároku nemá za prokázaný a i v tomto směru byl připraven žalobkyni u jednání poučit. 11. Soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši dle žaloby a ve zbytku žalobu zamítl. 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobkyni tak byla přiznána náhrada ve výši 1 161 Kč. Žalobkyně měla v řízení 89 % úspěch, neúspěšná byla z 11 %. Přiznaná náhrada představuje 78 % z odměny zástupce žalobkyně dle advokátního tarifu za tři úkony právní služby ve výši 600 Kč, náhrady s tím souvisejících hotových výdajů ve výši 300 Kč, náhrady DPH ve výši 189 Kč a soudního poplatku ve výši 400 Kč (celkem 1 489 Kč).