130 C 233/2022 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 57 493 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 11. 6. 2021 postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] ze smlouvy o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovaným dne 15. 8. 2019 byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, jenž byl zaslán na jeho účet. Úvěr se žalovaný zavázal vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 22 708 Kč v 18 měsíčních splátkách. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Dne 13. 12. 2019 uzavřela původní věřitelka s žalovaným dodatek ke smlouvě o úvěru, na jehož základě došlo k navýšení jistiny úvěru na 52 500 Kč a kapitalizovaného úroku. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, celkem uhradil pouze 21 413,70 Kč. Úvěr byl proto ke dni 15. 8. 2020 zesplatněn. Ke dni postoupení činil dluh na jistině 47 489 Kč a na úroku 7 570 Kč. V souvislosti s prodlením žalovaného požadovala žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny ve výši 47 489 Kč za dobu od 16. 8. 2020 do 14. 3. 2021, kterou vypočetla do částky 10 004 Kč, neuhrazenou paušální náhradu nákladů na upomínání ve výši 150 Kč a zákonný úrok z prodlení z jistiny od 16. 8. 2020 do 1. 6. 2021 v kapitalizované výši 3 102,07 Kč a od 15. 6. 2021 do zaplacení. Dále žalobkyně požadovala úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 473 Kč. 2. Podáním došlým soudu dne 1. 8. 2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 7 720 Kč (včetně nákladů upomínání ve výši 150 Kč) a smluvní pokuty ve výši 10 004 Kč. Usnesením č. j. 130 C 233/2022-73 ze dne 3. 8. 2022 soud řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání dne 15. 9. 2022, ač řádně a včas předvolán, se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení, jak mu to umožňuje ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] jejího dodatku, formuláře pro standardní informace, obchodních podmínek a výpisů z účtu původní věřitelky soud zjistil, že mezi [právnická osoba] a žalovaným byla dne 15. 8. 2019 uzavřena smlouva o úvěru ve výši 30 000 Kč, jenž byl vyplacen žalovanému dne 15. 8. 2019 na účet č. [bankovní účet]. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit částku ve výši 30 000 Kč spolu s úrokem ve výši 80,97 %, celkem tak částku ve výši 52 708,50 Kč v 18 měsíčních splátkách po 2 928,25 Kč. Dne 13. 12. 2019 uzavřeli původní věřitelka a žalovaný dodatek k smlouvě. V něm byla sjednána nová výše jistiny 50 631 Kč a úrok 55,44 %, celková částka k vrácení tak činila 104 833,44 Kč a byla splatná v 36 měsíčních splátkách po 2 912,04 Kč. Na základě dodatku byla žalovanému vyplacena na jeho účet dne 13. 12. 2019 částka ve výši 22 500 Kč. Ve smlouvě byly sjednány sankce pro případ porušení jakékoli platební povinnosti žalovaného, a to smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny a poplatek za zaslanou upomínku ve výši 50 Kč. 5. Z upomínek původní věřitelky ze dne 15. 6. 2020, 15. 7. 2020 soud zjistil pouze to, že byly vyhotoveny. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 8. 2020 s dokladem o odeslání soud zjistil, že byla odeslána dne 17. 8. 2020 a žalovaný v ní byl vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 56 384,11 Kč sestávající z dlužné jistiny, úroku, smluvní pokuty a poplatků ve lhůtě ihned. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 a oznámení o postoupení pohledávky s podacím archem soud zjistil, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] za žalovaným ze smlouvy o půjčce [číslo] ve výši 65 213 Kč. 7. Z předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že dne 11. 11. 2021 byla odeslána žalované výzva k úhradě dluhu ze smlouvy [číslo] v celkové výši 65 213 Kč do 9. 12. 2021. 8. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání soud zjistil, že se jedná o výpis vyhotovený žalobkyní, podle něhož byl dne 3. 8. 2021 sepsán nebo odeslán obyčejný dopis a dne 2. 8. 2021 a 13. 8. 2021 uskutečněny cesty terénního pracovníka na kontaktní adresu žalovaného. 9. Z tabulky KIZAP [číslo] soud nečinil žádná zjištění. 10. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázáno, že na žalobkyni byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku na základě smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní dne 11. 6. 2021 postoupena pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovaným dne 15. 8. 2019, ve znění ze dne 13. 12. 2019 a označené jako smlouva o úvěru. Na jejím základě původní věřitelka vyplatila žalovanému celkem částku ve výši 52 200 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit ve 36 měsíčních splátkách do 15. 9. 2022. Po právní stránce posoudil soud tuto smlouvu dle jejího obsahu jako smlouvu o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto smlouvu současně posoudil v intencích ust. § 86 a ust. § 87 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalovaného zápůjčku vrátit, k tomuto tvrzení však nepředložila žádné důkazy. Protože k jednání soudu se žalobkyně nedostavila, nemohla být o těchto nedostatcích soudem poučena dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. Soud proto smlouvu o zápůjčce vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá citovaného zákona. V řízení bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy původní věřitelka vyplatila žalovanému částku ve výši 52 200 Kč, současně žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil na základě smlouvy celkem 21 413,70 Kč. Žalovaný je proto povinen v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona vrátit žalobkyni rozdíl ve výši 30 086,30 Kč. Splatnost pohledávky nastala dne 20. 8. 2020 na základě předžalobní výzvy původní věřitelky odeslané dne 17. 8. 2020, v níž byla stanovena lhůta k plnění ihned. Ode dne 21. 8. 2020 je tak žalovaná v prodlení a žalobkyni náleží v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku úrok z prodlení z částky 30 086,30 Kč. 11. Pokud se jedná o náklady žalobkyně účelně vynaložené na mimosoudní vymáhání, pak soud vznik tohoto nároku nemá za prokázaný a i v tomto směru byl připraven žalobkyni u jednání poučit. 12. Soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 086,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. platné k prvnímu dni prodlení ode dne 21. 8. 2020 do 1. 6.2021 a dále od 15. 6. 2021 do zaplacení a ve zbytku žalobu zamítl. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když za procesní neúspěch žalobkyně ve věci samé považoval jak nároky, jež byly zamítnuty, tak nároky, ohledně nichž vzala žalobkyně žalobu zpět nikoli pro chování žalovaného. Žalovaný tedy byl v řízení úspěšnější než žalobkyně, z obsahu spisu však vyplývá, že mu v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,