130 C 25/2022-53 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 10 999 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím [webová adresa] dne 1. 7. 2020 úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalovanému téhož dne částku ve výši 8 000 Kč prostřednictvím služby The Pay na účet č. [bankovní účet]. Úvěr se žalovaný zavázal vrátit do 24 měsíců od poskytnutí spolu s poplatkem ve výši 264 Kč. K tomu byly mezi účastníky sjednány zpoplatněné služby tzv. Expres výplata, tzv. Bezpečná splátka a SMSservis. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr. Žalovaný uhradil celkem 5 593 Kč, a to částkou 1 145 Kč dne 20. 8. 2020, částkou 2 448 Kč dne 27. 10. 2020, částkou 1 000 Kč dne 26. 11. 2020 a částkou 1 000 Kč dne 15. 1. 2021. V souvislosti s prodlením žalobkyně vyúčtovala smluvní pokuty, účelně vynaložené náklady a úvěr ke dni 19. 4. 2021 zesplatnila. Žalovaná částka se skládala z jistiny ve výši 6 278 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 495 Kč, poplatků za SMSservis ve výši 245 Kč, úroků ve výši 1 176 Kč, smluvních pokut ve výši 2 245 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 560 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání dne 9. 3. 2022 se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení, jak mu to umožňuje ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, sazebníku, úvěrové smlouvy s označením„ ID žádosti [číslo] – ID klienta [číslo]“, printscreenu o odeslání SMS kódu a občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 1. 7. 2020 na dálku uzavřena smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 8 000 Kč za jednorázový poplatek ve výši 264 Kč a úrok ve výši 49,20 % ročně, které byly splatné ve 24 měsíčních splátkách počínaje 1. 8. 2020 a konče 1. 7. 2022. Sjednány byly zpoplatněné doplňkové služby Expres výplata, Bezpečná splátka a SMSservis. Pro případ vymáhání byla sjednána paušálně náhrada účelně vynaložených nákladů za měsíc vymáhání ve výši 100 Kč a smluvní pokuta ve výši 500 Kč v případě prodlení se splátkou a smluvní pokuta ve výši 10 % ze splatné jistiny a úroků, maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky v případě zesplatnění. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad, potvrzení o provedené platbě, z opisu výpisu proplacení smlouvy a z fota obrazovky telefonu soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr v celé výši dne 1. 7. 2020, nepravidelnými splátkami uhradil do ledna 2021 celkem 5 593 Kč, později neuhradil ničeho. Ke dni 19. 4. 2021 byl úvěr zesplatněn. Z výzev žalobkyně ze dne 1. 3. 2021 a 19. 4. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyhotovila dne 1. 3. 2021 výzvu k úhradě dluhu ve výši 5 594 Kč s upozorněním na právo požadovat splacení celého úvěru s příslušenstvím a dne 19. 4. 2021 výzvu ke splacení celého úvěru ve výši 10 124 Kč. Z předžalobní výzvy vyhotovené dne 21. 9. 2021 a podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého zástupce žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 10 999 Kč do třiceti dnů od sepsání výzvy. Předžalobní výzva byla odeslána dne 22. 9. 2021. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 1. 7. 2020 uzavřena smlouva označená jako smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne částku ve výši 8 000 Kč za jednorázový poplatek ve výši 264 Kč a úrok ve výši 49,20 % ročně. Žalovaný se zavázal částku ve výši 8 000 Kč navýšenou o příslušenství vrátit žalobkyni ve 24 měsíčních splátkách. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, celkem uhradil nepravidelnými splátkami 5 593 Kč. Po právní stránce soud smlouvu posoudil jako smlouvu o zápůjčce uzavřenou dle ust. § 2390 občanského zákoníku. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto musel smlouvu současně posoudit v intencích ust. § 86 a ust. § 87 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně sice tvrdila, že před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, nenabídla však soudu v tomto směru žádné důkazy. O tom byl soud připraven žalobkyni poučit v souladu s ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. u jednání, kdyby se k němu dostavila. Soud proto předmětnou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá citovaného zákona. V souladu s větou třetí citovaného ustanovení je žalovaný povinen vrátit žalobkyni částku ve výši 2 407 Kč, která představuje rozdíl mezi vyplacenou částkou ve výši 8 000 Kč a uhrazenou částkou ve výši 5 593 Kč. Splatnost pohledávky nastala dne 21. 10. 2021 na základě předžalobní výzvy, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do třiceti dnů od sepsání výzvy. Výzva byla sepsána dne 21. 9. 2021 a odeslána dne 22. 9. 2021. Ode dne 23. 9. 2021 je tak žalovaný v prodlení a žalobkyni náleží v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku úrok z prodlení. Soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 407 Kč s úrokem z prodlení ode dne 22. 10. 2021 a ve zbytku žalobu zamítl. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl v řízení úspěšnější než žalobkyně, dle obsahu spisu v řízení žádné náklady nevznikly.