130 C 26/2022-51 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 13 157 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím [webová adresa] dne 24. 7. 2020 úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalovanému téhož dne částku ve výši 8 000 Kč prostřednictvím služby The Pay na účet č. [bankovní účet]. Úvěr se žalovaný zavázal vrátit do 24 měsíců od poskytnutí spolu s poplatkem ve výši 264 Kč. K tomu byla mezi účastníky sjednány zpoplatněné služby tzv. Expres výplata, tzv. Bezpečná splátka a SMSservis. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr. Žalovaný úvěr včas neuhradil, byly mu proto vyúčtovány smluvní pokuty, účelně vynaložené náklady a úvěr byl ke dni 7. 12. 2020 zesplatněn. Žalovaná částka se tak skládala z jistiny ve výši 8 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 264 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 495 Kč, poplatků za SMSservis ve výši 245 Kč, úroků ve výši 1 568 Kč, smluvních pokut ve výši 1 956 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 430 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání dne 9. 3. 2022 se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení, jak mu to umožňuje ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, sazebníku, úvěrové smlouvy s označením„ ID žádosti [číslo] – ID klienta [číslo]“, potvrzení o přijaté platbě, pintscreenu o odeslání SMS kódu a občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 24. 7. 2020 na dálku uzavřena smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 8 000 Kč za jednorázový poplatek ve výši 264 Kč a úrok ve výši 49,20 % ročně, které byly splatné ve 24 měsíčních splátkách počínaje 24. 8. 2020 a konče 24. 7. 2022. Sjednány byly zpoplatněné doplňkové služby Expres výplata, Bezpečná splátka a SMSservis. Pro případ vymáhání byla sjednána paušálně náhrada účelně vynaložených nákladů za měsíc vymáhání ve výši 100 Kč a smluvní pokuta ve výši 500 Kč v případě prodlení se splátkou a smluvní pokuta ve výši 10 % ze splatné jistiny a úroků, maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky v případě zesplatnění. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad, potvrzení o provedené platbě a z opisu výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr v celé výši dne 24. 7. 2020, neuhradil přitom ve lhůtě splatnosti ani později ničeho. Ke dni 7. 12. 2020 byl úvěr zesplatněn. Z výzev žalobkyně ze dne 9. 10. 2020 a 9. 12. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyhotovila dne 9. 10. 2020 výzvu k úhradě dluhu ve výši 4 343 Kč s upozorněním na právo požadovat splacení celého úvěru s příslušenstvím a dne 9. 12. 2020 výzvu ke splacení celého úvěru ve výši 12 201 Kč. Z předžalobní výzvy vyhotovené dne 9. 7. 2021 a podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého zástupce žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 13 157 Kč do třiceti dnů od sepsání výzvy. Předžalobní výzva byla odeslána dne 12. 7. 2021. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 24. 7. 2020 uzavřena smlouva označená jako smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne částku ve výši 8 000 Kč za jednorázový poplatek ve výši 264 Kč a úrok ve výši 49,20 % ročně. Žalovaný se zavázal částku ve výši 8 000 Kč navýšenou o příslušenství vrátit žalobkyni ve 24 měsíčních splátkách nejpozději do 24. 7. 2022. Žalovaný na sjednané splátky neuhradil ničeho. Po právní stránce soud smlouvu posoudil jako smlouvu o zápůjčce uzavřenou dle ust. 2390 občanského zákoníku. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto musel smlouvu současně posoudit v intencích ust. § 86 a ust. § 87 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně sice tvrdila, že před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, nenabídla však soudu v tomto směru žádné důkazy. O tom byl soud připraven žalobkyni poučit v souladu s ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. u jednání, kdyby se k němu dostavila. Soud proto předmětnou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá citovaného zákona. V souladu s větou třetí citovaného ustanovení je žalovaný povinen vrátit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč, která mu byla na základě neplatné smlouvy vyplacena. Splatnost pohledávky nastala dne 8. 8. 2021 na základě předžalobní výzvy, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do třiceti dnů od sepsání výzvy. Výzva byla odeslána dne 12. 7. 2021. Ode dne 9. 8. 2021 je tak žalovaný v prodlení a žalobkyni náleží v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku úrok z prodlení. Soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč s úrokem z prodlení ode dne 9. 8. 2021 a ve zbytku žalobu zamítl. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla v řízení úspěšná z 61 %, přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 495 Kč. To představuje 22 % z částky 2 252 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů dle ust. § 14a advokátního tarifu ve výši 1 200 Kč a náhrady DPH ve výši 252 Kč.