130 C 325/2022-29 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení televizních poplatků v celkové výši 1 080 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný se dne 31. 1. 2020 přihlásil jako poplatník televizního poplatku do evidence žalobkyně. Vznikla mu tak povinnost platit televizní poplatky. Žalovaný nezaplatil televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně za měsíce červenec 2021 až únor 2022 ani přes výzvu žalobkyně. Žalobkyně požaduje rovněž úrok z prodlení ze splatných tv poplatků, a to v kapitalizované podobě, vypočteného do 19. 7. 2022 ve výši 69,84 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč, které vyplývají z Rámcové dohody o poskytování služeb ze dne 22. 4. 2022 uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl v souladu s ust. § 115a o. s. ř., aniž nařizoval jednání, na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. 3. Soud má za prokázáno, že žalovaný v lednu 2020 na předepsaném tiskopise přihlásil u žalobkyně televizní přijímač, který dosud neodhlásil. V souladu s ust. § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon“) se stal žalovaný poplatníkem televizního poplatku a v souladu s ust. § 8 zákona jej žalobkyně eviduje jako poplatníka televizních poplatků. Z toho plyne žalovanému povinnost platit tv poplatek dle ust. § 5 odst. 1 ve spojení s ust. § 7 odst. 2 zákona, a to ve výši 135 Kč měsíčně (ust. § 6 zákona) splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Žalovaný nezaplatil tv poplatky za měsíce červenec 2021 až únor 2022. Žalobkyně se proto právem domáhá zaplacení dlužných tv poplatků soudní cestou (ust. § 10 zákona). K úhradě dlužných poplatků ve výši 1 080 Kč byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 28. 3. 2022, která byla odeslána dne 1. 4. 2022. V souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku je rovněž požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužných poplatků, který žalobkyně vypočetla ke dni sepisu žaloby do částky 69,84 Kč. 4. Soud nemá za prokázáno, že žalobkyni vznikl nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč. Žalobkyně pouze tvrdila, že tento nárok vyplývá z rámcové smlouvy uzavřené s třetí osobou, žaloba však postrádá skutková tvrzení o tom, kdy a jakým způsobem žalobkyně náklady vynaložila. V tomto směru byl soud připraven žalobkyni poučit dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., pokud by se k jednání dostavila. Co se týče důkazního návrhu odkazem na rámcovou smlouvu založenou v elektronické podobě v registru smluv, pak z toho mohl soud stěží zjistit skutečnosti významné pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Na tomto místě pak soud podotýká, že žalobkyni nic nebrání v tom, aby náklady spojené s uplatněním pohledávky, které jí vznikly v době, kdy nebyla právně zastoupena, uplatnila paušálně dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. jako součást nákladů řízení, jak jsou specifikovány v bodě 6 odůvodnění tohoto rozsudku. 5. Soud proto uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil dlužné tv poplatky ve výši 1 080 Kč s úrokem z prodlení, a co do částky 63 Kč žalobu zamítl. 6. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni, která měla ve věci plný procesní úspěch, náklady řízení ve výši 1 126 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], které se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta dle advokátního tarifu za dva úkony právní služby ve výši 400 Kč a náhrady hotových výdajů ve výši 200 Kč, spolu s náhradou DPH ve výši 126 Kč.