130 C 352/2022-65 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 6 027 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 29. 3. 2021 postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] ze smlouvy o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovaným dne 30. 4. 2021, byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 4 500 Kč, jenž byl zaslán na účet, z něhož žalovaný uskutečnil verifikační platbu. Úvěr se žalovaný zavázal vrátit spolu s příslušenstvím do 30. 5. 2021. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný neuhradil úvěr řádně a včas. Ke dni postoupení činil dluh na jistině 4 500 Kč. V souvislosti s prodlením žalovaného požaduje žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny ve výši 4 500 Kč za dobu od 31. 5. 2021 do 30. 10. 2021, kterou vypočetla do částky 687 Kč, neuhrazenou paušální náhradu nákladů na upomínání ve výši 150 Kč a zákonný úrok z prodlení z jistiny od 31. 5. 2021 do 5. 11. 2021 v kapitalizované výši 160,71 Kč a od 9. 11. 2021 do zaplacení. Dále žalobkyně požadovala úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 690 Kč 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání dne 15. 11. 2022, ač řádně a včas předvolán, se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení, jak mu to umožňuje ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] obchodních podmínek a výpisů z účtu původní věřitelky soud zjistil, že mezi [právnická osoba] a žalovaným byla dne 30. 4. 2021 uzavřena smlouva o úvěru ve výši 4 500 Kč, jenž byl vyplacen žalovanému téhož dne na účet č. [bankovní účet]. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit částku ve výši 4 500 Kč do 30 dnů. Úrok nebyl sjednán. Ve smlouvě byly sjednány sankce pro případ porušení jakékoli platební povinnosti žalovaného, a to smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny a poplatek za zaslanou upomínku ve výši 50 Kč. 4. Z upomínek původní věřitelky ze dne 13. 6. 2021, 22. 6. 2021 a 30. 6. 2021 soud zjistil pouze to, že byly vyhotoveny. 5. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 9. 2021, prohlášení o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 11. 2021 a sdělení žalobkyně ze dne 15. 11. 2021 s podacím archem soud zjistil, že na žalobkyni byla dne 5. 11. 2021 postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] za žalovaným ze smlouvy [číslo] ve výši 5 337 Kč. Dne 16. 11. 2021 byly odeslány žalované oznámení o postoupení pohledávky a výzva k úhradě dluhu ze smlouvy [číslo] v celkové výši 5 346,15 Kč do 3. 12. 2021. 6. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání soud zjistil, že se jedná o výpis z interního systému žalobkyně, podle něhož byl dne 15. 12. 2021 vyhotoven obyčejný dopis a ve dnech 4. 1. 2022, 1. 2. 2022 a 3. 3. 2022 byly uskutečněny cesty terénního pracovníka na kontaktní adresu žalovaného. 7. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázáno, že na žalobkyni byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku na základě smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní dne 5. 11. 2021 postoupena pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovaným dne 30. 4. 2021 a označené jako smlouva o úvěru. Na jejím základě původní věřitelka vyplatila žalovanému částku ve výši 4 500 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 30. 5. 2021. Po právní stránce posoudil soud tuto smlouvu dle jejího obsahu jako smlouvu o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto smlouvu současně posoudil v intencích ust. § 86 a ust. § 87 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalovaného zápůjčku vrátit, k tomuto tvrzení však nepředložila žádné důkazy. Protože k jednání soudu se žalobkyně nedostavila, nemohla být o těchto nedostatcích soudem poučena dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. Soud proto smlouvu o zápůjčce vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá citovaného zákona. V řízení bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy původní věřitelka vyplatila žalovanému částku ve výši 4 500 Kč, kterou žalovaný nevrátil. Žalovaný je proto povinen v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona tuto částku vrátit žalobkyni. Splatnost pohledávky nastala dne 3. 12. 2021 na základě výzvy žalobkyně ze dne 15. 11. 2021, která byla prokazatelně odeslána následujícího dne. Ode dne 4. 12. 2021 je tak žalovaný v prodlení a žalobkyni náleží v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku úrok z prodlení z částky 4 500 Kč. 8. Pokud se jedná o náklady žalobkyně účelně vynaložené na mimosoudní vymáhání, pak soud vznik tohoto nároku nemá za prokázaný a i v tomto směru byl připraven žalobkyni u jednání poučit. 9. Soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 500 Kč s úrokem z prodlení od 4. 12. 2021 a ve zbytku žalobu zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobkyni tak byla přiznána náhrada ve výši 744,50 Kč. Žalobkyně měla v řízení 75 % úspěch, neúspěšná byla z 25 %. Přiznaná náhrada představuje 50 % z odměny zástupce žalobkyně dle advokátního tarifu za tři úkony právní služby ve výši 600 Kč, náhrady s tím souvisejících hotových výdajů ve výši 300 Kč, náhrady DPH ve výši 189 Kč a soudního poplatku ve výši 400 Kč (celkem 1 489 Kč).