130 C 387/2021-47 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 16 031,40 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na ni byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené s žalovaným dne 22. 11. 2018. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s příslušenstvím ve výši 12 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách do 22. 1. 2020. V částce 12 888 Kč byl zahrnut kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Před uzavřením smlouvy původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalovaného a vyhodnotila ho jako způsobilého ke splácení. Ve sjednané době splatnosti žalovaný uhradil pouze čtyři splátky v celkové výši 8 592 Kč, z toho 4 347,91 Kč bylo započteno na jistinu a 4 244,09 Kč na příslušenství. Po postoupení pohledávky uhradil žalovaný 500 Kč. V souvislosti s prodlením žalovaného požadovala žalobkyně smluvní pokutu ve výši 5 379,31 Kč, která byla sjednána ve smlouvě ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Smluvní pokuta byla vypočtena z dlužné jistiny ve výši 10 652,09 Kč za dobu od 23. 1. 2020 do 11. 6. 2021. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci jednal dne 27. 1. 2022 v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků řízení. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný požádal [právnická osoba] dne 22. 11. 2018 o poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč, přičemž uvedl, že je zaměstnaný s příjmem ve výši 14 846 Kč, je svobodný, bydlí u rodičů, neživí žádné děti a jeho měsíční výdaje činí 5 000 Kč. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi [právnická osoba] a žalovaným dne 22. 11. 2018 a na jejím základě původní věřitelka poskytla žalovanému v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč. Oproti tomu se žalovaný zavázal vrátit poskytnutou částku a zaplatit úrok ve výši 1 444 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 700 Kč ve 14 měsíčních splátkách. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky s podacím archem soud zjistil, že na základě smlouvy uzavřené dne 19. 7. 2021 byla pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným postoupena na žalobkyni. O postoupení byl žalovaný vyrozuměn v oznámení původní věřitelky ze dne 5. 8. 2021, které bylo odesláno dne 9. 8. 2021 a v němž byla stanovena lhůta k plnění do 10 dnů od obdržení dopisu. Z formuláře pro standardní informace, tabulky KIE C/3 [číslo] a výpisu úkonů mimosoudního vymáhání soud nečinil žádná skutkově a právně významná zjištění. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že na žalobkyni byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] ze smlouvy uzavřené dne 22. 11. 2018 s žalovaným. Na základě této smlouvy původní věřitelka poskytla žalovanému částku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatky v celkové výši 12 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách. Po obsahové stránce soud smlouvu posoudil jako smlouvu o zápůjčce uzavřenou dle ust. § 2390 občanského zákoníku. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto musel smlouvu současně posoudit v intencích ust. § 86 odst. 1, 2 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, k tomuto tvrzení však nenabídla žádné důkazy, resp. předložila k důkazu pouze žádost o poskytnutí úvěru, kterou soud nepovažuje za dostatečný důkaz. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by soudem v souladu s ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. poučena o tom, že soud nemá za splněnou důkazní povinnost žalobkyně stran prokázání schopnosti žalovaného zápůjčku splácet. Soud proto smlouvu o zápůjčce vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá citovaného zákona. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy původní věřitelka vyplatila žalovanému částku ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil pouze 9 092 Kč, je žalovaný povinen v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona vrátit žalobkyni rozdíl ve výši 6 008 Kč. Pohledávku soud považuje za splatnou na základě oznámení o postoupení pohledávky, ve kterém byla stanovena lhůta k plnění do 10 dnů od obdržení dopisu. Oznámení bylo odesláno v pondělí 9. 8. 2021. Při předpokladu, že bylo doručeno žalovanému nejpozději třetího pracovního dne, tj. ve čtvrtek 12. 8. 2021, nastala splatnost dne 22. 8. 2021 a v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku náleží žalobkyni od následujícího dne úrok z prodlení v zákonné výši. Soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 008 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne 23. 8. 2021 a ve zbytku žalobu zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému v tomto řízení dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.