130 C 54/2022-53 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 13 744,32 Kč s příslušenstvím v podobě úroku a úroku z prodlení s odůvodněním, že na ni byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené s žalovaným dne 29. 7. 2019. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s příslušenstvím ve výši 12 888 Kč spočívajícím v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku ve 14 měsíčních splátkách do 29. 9. 2020. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru původní věřitelka zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Ve sjednané době splatnosti žalovaný uhradil pouze 8 000 Kč, z toho 4 039,62 Kč bylo započteno na jistinu a 3 960,38 Kč na příslušenství. Předmětem žaloby byla jistina ve výši 10 960,38 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 241,56 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 994,06 Kč, inkasní poplatek ve výši 1 925,48 Kč, náklady mimosoudního vyjednávání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a smluvní pokuta ve výši 2 783,94 Kč vypočtená jako 0,1 % jistiny za dobu od 30. 9. 2020 do 11. 6. 2021. Dále žalobkyně požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 10 071,70 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 629,25 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny od 20. 7. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci jednal dne 23. 3. 2022 v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků řízení. 3. Z žádosti o úvěr ze dne 29. 7. 2019 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnaný od 16. 1. 2019 na dobu určitou do 31. 12. 2019, pobírá mzdu ve výši 22 713 Kč, jiné příjmy nemá, bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost. Dále žalovaný uvedl výdaje ve výši 3 000 Kč na bydlení a energie, ve výši 3 410 Kč na dopravu, jídlo, osobní náklady a ve výši 200 Kč za telefon. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] formuláře pro standardní informace soud zjistil, že mezi mezi [právnická osoba] a žalovaným byla dne 29. 7. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč. Oproti tomu se žalovaný zavázal vrátit poskytnutou částku a zaplatit úrok ve výši 1 444 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 700 Kč ve 14 měsíčních splátkách. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil předání částky ve výši 15 000 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky s podacím archem soud zjistil, že na základě smlouvy ze dne 19. 7. 2021 byla pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným postoupena na žalobkyni. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021, které bylo odesláno žalovanému dne 9. 8. 2021, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 32 104,48 Kč ve lhůtě do 10 dnů od obdržení dopisu. 6. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky soud zjistil, že výpis byl pořízen z interního systému žalobkyně, dne 6. 9. 2021 byl sepsán obyčejný dopis a ve dnech 30. 9. 2021 a 12. 10. 2021 uskutečnil pověřený terénní pracovník žalobkyně cestu na kontaktní adresu žalovaného. 7. Z předžalobní výzvy a podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy uzavřené s původní věřitelkou ve výši 32 025,21 Kč do 1. 11. 2021. Předžalobní výzva byla odeslána dne 20. 10. 2021. 8. Z tabulky KIE C/3 [číslo], z oznámení žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne 17. 8. 2021 a ze sdělení o předání do advokátní kanceláře ze dne 6. 9. 2021 soud nečinil žádný závěr o skutkovém stavu. 9. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že na žalobkyni byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] ze smlouvy uzavřené dne 29. 7. 2019 s žalovaným. Na základě této smlouvy původní věřitelka poskytla žalovanému částku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatky v celkové výši 12 888 Kč ve sjednaných měsíčních splátkách. Po obsahové stránce soud smlouvu posoudil jako smlouvu o zápůjčce uzavřenou dle ust. § 2390 občanského zákoníku. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto musel smlouvu současně posoudit v intencích ust. § 86 odst. 1, 2 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, k tomuto tvrzení však nenabídla žádné důkazy, resp. předložila k důkazu žádost o poskytnutí úvěru, z níž je zřejmé, že původní věřitelka nezkoumala řádně výdajovou stránku majetkových poměrů žalovaného a jeho příjmovou stránku, když z žádosti vyplývá, že pracovní poměr, z něhož žalovanému plynul jediný příjem, byl uzavřen na dobu určitou do 31. 12. 2019. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by soudem v souladu s ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučena o tom, že soud nemá za splněnou povinnost tvrzení a důkazní povinnost žalobkyně stran prokázání schopnosti žalovaného úvěr splácet. Soud proto smlouvu o zápůjčce vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá citovaného zákona. 10. Stejně tak by žalobkyně byla poučena o tom, že neprokázala vznik nákladů mimosoudního vymáhání. 11. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil pouze 8 000 Kč, je žalovaný povinen v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona vrátit žalobkyni rozdíl ve výši 7 000 Kč. Splatnost pohledávky nastala na základě oznámení o postoupení pohledávky dne 22. 8. 2021, když oznámení bylo odesláno v pondělí 9. 8. 2021 a za předpokladu doručení nejpozději do tří pracovních dnů bylo žalovanému doručeno dne 12. 8. 2021 Lhůta k plnění byla stanovena do deseti dnů od obdržení dopisu. V souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku náleží žalobkyni z přiznané částky 7 000 Kč úrok z prodlení. 12. Soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 %, jak požadovala žalobkyně, ode dne 23. 8. 2021 a ve zbytku žalobu zamítl. 13. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému v tomto řízení dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Pro účely nákladů řízení přitom soud vycházel ze základu tvořeného jistinou zápůjčky, smluvní pokutou a kapitalizovaným příslušenstvím.