130 C 66/2022-109 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 26 842,90 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 6. 9. 2016 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které žalované poskytla úvěrový rámec ve výši 25 000 Kč. Oproti tomu se žalovaná zavázala platit úrok ve výši 16,9 % ročně a poplatky, a to v minimálních splátkách ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. 1 250 Kč, vždy v 10. den kalendářního měsíce. Žalovaná z úvěrového rámce vyčerpala celkem 54 641,80 Kč a splatila 42 855,08 Kč. Z důvodu prodlení se splátkami žalobkyně úvěr dne 13. 10. 2019 prohlásila za okamžitě splatný. Na jistině žalovaná dluží 24 992,90 Kč, na poplatcích 1 850 Kč. Dále žalobkyně požadovala 16,9 % roční úrok z jistiny za dobu od 6. 9. 2016 do 23. 3. 2020 ve výši 3 470,80 Kč, na zákonném úroku z prodlení za stejnou dobu 1 167,26 Kč a dále pak úrok i úrok z prodlení od 24. 3. 2020 do zaplacení. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K prvnímu jednání dne 15. 9. 2022 se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení, jak mu to umožňuje ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Z listiny označené Posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalovaná požádala o úvěr přes internetové bankovnictví, přitom uvedla příjem ve výši 18 000 Kč a nulové výdaje. Z účtu žalované žalobkyně zjistila, že měsíční příjem žalované je 15 495 Kč. Výdaje žalované žalobkyně vypočetla dle svého interního ekonomického modelu vycházejícího ze statistických dat, aktuálních životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 6 650 Kč. Dále žalobkyně vycházela z toho, že žalovaná u ní měla spotřební úvěr se splátkou 4 081 Kč měsíčně a že byla držitelem dvou splátkových kreditních karet vydaných jinými subjekty s limitem 30 000 Kč a 28 000 Kč a orientačními splátkami ve výši 1 400 Kč a 1 500 Kč měsíčně. Předpokládaná splátka požadovaného úvěru by činila 1 250 Kč. Při splátkovém zatížení 8 231 Kč měsíčně by tak dle žalobkyně zbylo žalované 7 264 Kč na pokrytí životních nákladů. 4. Z výpisů z účtu žalované vedeného žalobkyní za dobu od 1. 10. 2015 do 30. 9. 2016 soud zjistil, že žalovaná měla vyživovací povinnost k nezletilému dítěti, když pobírala přídavky na dítě ve výši 610 Kč a bylo jí vypláceno ošetřovné. V souvislosti s bydlením žalovaná platila měsíčně 5 331 Kč a 1 700 Kč a zálohy na elektřinu ve výši 1 000 Kč, tedy nejméně 8 031 Kč měsíčně. Pravidelný měsíční příjem žalované se pohyboval okolo 15 000 Kč až 16 000 Kč. S výjimkou měsíce června 2016 byl konečný zůstatek na účtu žalované vždy záporný. 5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 6. 9. 2016 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 6. 9. 2016 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr do výše úvěrového limitu 25 000 Kč za úrok ve výši 16,9 % ročně, který se žalovaná zavázala splácet měsíčními splátkami ve výši 1 250 Kč měsíčně, a to formou inkasa prováděného žalobkyní z účtu žalované vedeného žalobkyní. 6. Z podkladů pro súdne konanie za dobu od 6. 9. 2016 do 29. 2. 2020 a výpisu z úvěrového účtu žalované soud zjistil, že žalovaná poprvé čerpala z úvěrového rámce částku ve výši 25 000 Kč dne 7. 9. 2016, celkově přitom z úvěrového rámce vyčerpala 54 641,80 Kč, přičemž celkem ve splátkách zaplatila 42 855,08 Kč. 7. Z výzvy žalobkyně datované 11. 9. 2019 soud zjistil, že na účtu žalované byl ke dni 11. 9. 2019 dluh po splatnosti ve výši 4 719 Kč a celková výše dluhu v případě zesplatnění by činila 26 140 Kč. 8. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti sepsaného dne 13. 10. 2019 a dokladu o odeslání soud zjistil, že ke dni 13. 10. 2019 činil dluh 28 475 Kč. Oznámení bylo odesláno na adresu žalované dne 16. 10. 2019. 9. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 3. 2020 a podacího archu z následujícího dne soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy ve výši 31 536,22 Kč do pěti dnů od doručení výzvy. 10. Z obchodních podmínek a ceníku pro spotřebitelský úvěr soud nečinil žádný závěr o skutkovém stavu. 11. Na základě provedených důkazů a po jejich zhodnocení jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žalobu je na místě částečně zamítnout. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 6. 9. 2016 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši úvěrového limitu 25 000 Kč, jenž žalovaná mohla čerpat ze svého úvěrového účtu vedeného žalobkyní. Vzhledem k tomu, že smlouva byla svou povahou smlouvou spotřebitelskou, aplikoval soud současně ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování schopnosti žalované úvěr splácet pochybila, když se dostatečně nezabývala osobními, rodinnými a majetkovými poměry žalované, zejména jejich faktickou výdajovou stránkou, ačkoli tak mohla učinit pečlivým prostudováním a vyhodnocením pohybů na jejím účtu tím spíš, byl-li tento účet veden právě žalobkyní. Z předložených důkazů soud nezjistil, zda žalobkyně převzala v potaz vyživovací povinnost žalované k nezletilému dítěti, která vyplynula z výpisů z účtu žalované. Je však zřejmé, že žalobkyně namísto aby přihlédla ke skutečným pravidelným měsíčním výdajům spojeným s bydlením, které soud dle výpisu z účtu vyčíslil na 8 031 Kč měsíčně, vycházela z ekonomického modelu a výdaje na bydlení vyčíslila na 6 650 Kč. Při stávajících úvěrových splátkách ve výši 6 981 Kč před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru dne 6. 9. 2016 byla žalovaná se svým měsíčním příjmem cca 15 000 až 16 000 Kč sotva schopna vyjít, o čemž ostatně svědčí setrvalý záporný konečný zůstatek na jejím účtu. Soud tedy má tvrzení žalobkyně a řádném zkoumání schopnosti žalované úvěr splácet a o její úvěruschopnosti vůbec za vyvrácené a předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako neplatnou dle citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Protože v řízení bylo prokázáno, že žalovaná vyčerpala z úvěrového účtu celkem 54 641,80 Kč, na které žalobkyni splatila celkem 42 855,08 Kč, dospěl soud k závěru, že žalobkyně má v souladu s ust. § 2993 občanského zákoníku právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 11 786,72 Kč. Tento nárok považuje soud za splatný dne 6. 4. 2020, tj. je uplynutím pětidenní lhůty stanovené v předžalobní výzvě odeslané dne 27. 3. 2022, kterou soud považuje při předpokladu doručení do tří pracovních dnů za doručenou dne 1. 4. 2020. Z přiznané částky pak žalobkyni od následujícího dne náleží dle ust. § 1970 občanského zákoníku úrok z prodlení v zákonné výši. 12. Z uvedených důvodů soud uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku ve výši 11 786,72 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 10 % od 7. 4. 2020 do zaplacení a ve zbytku žalobu zamítnul. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, jenž byla v řízení úspěšnější než žalobkyně, dle obsahu spisu v tomto řízení žádné náklady nevznikly.