108 C 136/2023-58 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení celkem částky 27 345 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovanou dne 12. 5. 2005 smlouvu o půjčce [číslo] na základě, které byly žalované téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 3 000 Kč. Žalovaná se je zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 650 Kč formou 31 týdenních splátek. Dne 25. 10. 2006 pak právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovanou další smlouvu o půjčce [číslo] na základě, které byly žalované téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se je zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 8 985 Kč formou 39 týdenních splátek. Žalovaná sjednané splátky neplnila řádně a včas. V případě v pořadí prvé smlouvy zaplatila pouze částku 300 Kč nadále dluží částku 4 350 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. V případě v pořadí druhé smlouvy zaplatila pouze částku 900 Kč, nadále dluží částku 23 085 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byly žalované pohledávky za žalovanou postoupeny žalobkyni. Žalobkyně proto požaduje zaplacení jistiny a poplatku v celkové výši 27 345 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a dále jdoucího zákonného úroku z prodlení od 19. 12. 2020 do zaplacení. 2. Mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou byla dne 12. 5. 2005 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] dle které byly žalované v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 3 000 Kč a žalovaná se zavázala věřiteli tuto půjčku vrátit spolu s poplatky ve výši 1 650 a to v 31 týdenních splátkách. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že částku 3 000 Kč převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Mezi týmiž smluvními stranami byla dne 25. 10. 2006 uzavřena další smlouva o půjčce [číslo] dle které byly žalované v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala věřiteli tuto půjčku vrátit spolu s poplatky ve výši 8 985 Kč v 39 týdenních splátkách. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že částku 15 000 Kč převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Výše uvedené skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení obou smluv o půjčce. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 [právnická osoba], [IČO] postoupila žalované pohledávky s příslušenstvím žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem původního věřitele ze dne 6. 1. 2021. Tímto oznámením byla žalovaná rovněž vyzvána k úhradě dlužné žalované částky s příslušenstvím žalobkyni, a to do deseti dnů od doručení dopisu, který jí byl odeslán doporučenou poštou dne 1. 2. 2021 Tyto skutečnosti má soud za prokázány ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených případů, oznámení o postoupení a podacího lístku. 3. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byly ve smyslu ustanovení § 657 občanského zákoníku ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „občanský zákoník“) uzavřeny dvě smlouvy o půjčce, na jejichž základě původní věřitel půjčil žalované částky 3 000 Kč a 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto částku vrátit formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedené smlouvy jsou ve smyslu § 52 téhož předpisu smlouvami spotřebitelskými, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Kromě částek 3 000 Kč a 15 000, která byly žalované fakticky půjčeny, se zavázal zaplatit věřiteli také souhrnné poplatky ve výši 1 650 Kč a 8 985 Kč Tyto poplatky představují v přepočtu na roční výši 92 % půjčené částky v případě první smlouvy a 80 % půjčené částky v případě v pořadí druhé smlouvy. Tyto poplatky jsou cenou půjčky nepřiměřeně vysokou, přesahující násobně průměrnou úrokovou sazbu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům v době poskytnutí obou půjček. Takový úrok je proto nutno posoudit jako hraničící s lichvou a tedy odporující dobrým mravům, jak má na mysli ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku, což činí ujednání o souhrnném poplatku (úroku) neplatným, přičemž se ve smyslu § 39 téhož předpisu jedná o neplatnost absolutní. Právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel byl založen za účelem dosahování zisku, jeho předmětem podnikání v době uzavření smluv o půjčce bylo mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Úrok u půjčky je odměnou za přenechání peněz, z níž logicky poskytovatel půjčky (předchůdce žalobkyně) generuje svůj zisk. Je tak zcela zřejmé, že strany by bez ujednání o úroku (odměně za poskytnutí peněz) smlouvu o půjčce ani neuzavřely. Tyto okolnosti musely být zcela zřejmé i žalované, kdy ani ona neočekávala, že obdrží od podnikatele, podnikajícího v oblasti poskytování půjček a úvěrů, půjčky, bez toho, aniž by musela platit nějakou odměnu za poskytnutí půjček. Jedná se právě o tyto okolnosti konkrétního případu, které vedou soud k závěru, že neplatné ujednání o úrocích nelze oddělit od zbytku smluv a absolutně neplatné jsou proto celé smlouvy o půjčce, ze kterých vzájemná práva a povinnosti stranám ani nevznikla (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2017 č. j. 15 Co 234/2017-80). Plnil-li proto původní věřitel z v pořadí prvé neplatné smlouvy o půjčce žalované částku 3 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 odst. 1 a 2 téhož předpisu. V případě smlouvy ze dne 12. 5. 2005 (předána částka 3 000 Kč) žalovaná již zaplatila částku 300 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. Plnil-li původní věřitel z v pořadí druhé neplatné smlouvy o půjčce žalované částku 15 000 Kč, pak také v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 odst. 1 a 2 téhož předpisu. V případě smlouvy ze dne 25. 10. 2006 (předána částka 15 000 Kč) žalovaná již zaplatila částku 900 Kč. Tuto částku je také třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. Proto bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 16 800 Kč představující bezdůvodné obohacení žalované přijaté na základě neplatných smluv ze dne 12. 5. 2005 a 25. 10. 2006. Žalobkyně má také v souladu s § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve znění do 31. 12. 2013 a §§ 1968 a 1970 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, a to od 14. 2. 2021, to je po uplynutí lhůty stanovené v oznámení o postoupení pohledávky. Na žalobkyni byly pohledávky za žalovanou postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. 4. Ve zbytku byla žaloba s ohledem na výše uvedené jako nedůvodná zamítnuta, neboť zbývající nároky představují smluvní nároky plynoucí z absolutně neplatných smluv. 5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť při kapitalizaci požadovaného příslušenství jistiny (ke dni podání žaloby ve výši 6 419,45 Kč a 32 195,12 Kč) je nutno dospět k závěru, že žalovaná byla procesně převážně úspěšná a v souvislosti s tímto řízením jí podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.