108 C 151/2023-41 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení celkem částky 25 137,99 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovaným dne 10. 9. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen " Smlouva), na základě, které byly žalovanému téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se je zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 12 888 Kč. Žalovaný sjednané splátky neuhradil řádně a včas, zaplatil pouze částku 12 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny a poplatku v celkové výši 25 137,99 Kč, kapitalizovaného sjednaného úroku, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a dále jdoucího sjednaného úroku i zákonného úroku z prodlení od 20. 10. 2022 do zaplacení. 2. Mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla dne 10. 9. 2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dle které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli tuto půjčku vrátit spolu s poplatky ve výši 12 888 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že částku 15 000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022 [právnická osoba], [IČO] postoupila žalovanou pohledávku s příslušenstvím žalobkyni, jak má soud za prokázáno z vyhotovení smlouvy o postoupení pohledávek a části seznamu postoupených případů. Dne 28. 3. 2023 vyhotovil zástupce žalobkyně předžalobní výzvu adresovanou žalovanému, v níž jej vyzval k zaplacení dlužné částky ze smlouvy o úvěru [číslo] v celkové výši 28 838,65 Kč do 12. 4. 2023. Předžalobní výzva byla žalovanému dne 29. 3. 2023 odeslána doporučenou poštovní zásilkou. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení předžalobní výzvy a podacího lístku. 3. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě původní věřitel půjčil žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit během 14 měsíců formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Přes poučení dané žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. soudem žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce vynaložil před uzavřením předmětné smlouvy odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. V důsledku toho je smlouva o zápůjčce neplatná ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 15 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatil již před podáním žaloby částku 12 000 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 3 000 Kč, neboť žalovaný částku 12 000 Kč představující jeho bezdůvodné obohacení vzniklé na základě absolutně neplatného právního jednání žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, již zaplatil. Zbývající části uplatněného nároku žalobkyně (s výjimkou zákonného úroku z prodlení z částky 3 000 Kč) byly zamítnuty, neboť mají původ v absolutně neplatné smlouvě. Na úrok z prodlení má žalobkyně právo, neboť žalovaný byl ve smyslu §§ 1968 a 1970 odst. 2 občanského zákoníku v prodlení s plněním peněžitého dluhu, a to od 13. 4. 2023, tj. po uplynutí lhůty k plnění dle předžalobní výzvy. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. 4. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnému žalovanému v souvislosti s s tímto řízením žádné náklady nevznikly.