108 C 202/2023-101 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se proti žalovaným domáhala zaplacení celkem částky 53 147,96 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] uzavřel se žalovanými dne 25. 1. 2018 smlouvu o úvěru (dále jen " Smlouva), na základě které, byly žalovaným poskytnuty finanční prostředky ve výši 70 000 Kč. Žalovaní se zavázali poskytnutý úvěr splácet společně a nerozdílně v pravidelných měsíčních splátkách. Sjednané splátky žalovaní neplatili řádně a včas, na úhradu svých závazků zaplatili pouze 69 567,08 Kč. Předchůdce žalobkyně z tohoto důvodu využil svého práva a prohlásil úvěr za okamžitě splatný s účinností ke dni 29. 5. 2022. Žalovaní byli vyzváni k neprodlenému zaplacení splatného zůstatku úvěru. Před uzavřením smlouvy o úvěru poskytovatel úvěru s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaných Učinil tak především na základě informací získaných od žalovaných o jejich rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši 49 852,66 Kč, připsaných neuhrazených úroků ve výši 1 041,30 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 128,59 Kč a dlužných poplatků ve výši 2 254 Kč. Žalovaní jsou nadále v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Na žalobkyni byla pohledávka za žalovanými postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 7. 2022, což bylo žalovaným oznámeno. 2. [právnická osoba] a žalovanými byla dne 25. 1. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, dle které byly žalovaným poskytnuty finanční prostředky ve výši 70 000 Kč a žalovaní se rukou společnou a nerozdílnou zavázali věřiteli tyto finanční prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč v době od 20. 2. 2018 do 20. 7. 2022. Částka úvěru 70 000 Kč byla dne 25. 1. 2018 připsána na účet 1) žalované. Tyto skutečnosti má soud za prokázány ze smlouvy o úvěru a výpisu z účtu 1) žalované. Dne 25. 1. 2018 jsou datovány žádosti obou žalovaných i poskytnutí úvěrového produktu. 1) žalovaná v žádosti uvedla, že je na mateřské, má k dispozici rodičovský příspěvek ve výši 6 100 Kč, žije v nájemním bytě. 2) žalovaný v žádosti uvedl, že je zaměstnán s příjmem ve výši 12 136 Kč a žije v nájemním bytě. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z obou žádostí o poskytnutí úvěrového produktu. 1) žalované byl rozhodnutím ze dne 22. 1. 2018 přiznán rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč na dítě narozené dne 17. 12. 2017, jak je z obsahu rozhodnutí úřadu práce zřejmé. Z výpisu z účtů obou žalovaných má soud za prokázáno, že 2) žalovanému v listopadu 2017 a prosinci 2017přišly na účet částky 12 385 Kč a 12 621 Kč jako výplaty do jeho zaměstnavatele. Finanční prostředky na účtu vždy téměř obratem vybral. Na účet 1) žalované v lednu přišly o úřadu práce částky 13 000 Kč a 8 100 Kč. Finanční prostředky z účtu žalovaná vybírala v bankomatu, případně realizovala platby kartou. Dne 27. 7. 2022 uzavřeli [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník smlouvu o postoupení pohledávek, mezi nimiž je také pohledávka za oběma žalovanými. Tyto skutečnosti má soud za prokázány ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených případů a oznámení o postoupení. Dne 21. 3. 2023 vyhotovil zástupce žalobkyně předžalobní výzvu adresovanou oběma žalovaným, v níž je vyzval k zaplacení dlužné částky plynoucí ze smlouvy o úvěru specifikované výše do 5. 4. 2023. Předžalobní výzva byla oběma žalovaným odeslána v podobě doporučené poštovní zásilky dne 22. 3. 2023 Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení předžalobní výzvy a podacích lístků. 3. Kromě výše uvedených důkazů provedl soud dále důkaz obchodními podmínkami, dohodou o úplatě, výzvou, rozhodnutím o okamžité splatnosti, podklady pre súdne konanie, stavem úvěru v minulosti. Z těchto listin neučinil soud s ohledem na níže uvedený právní závěr žádná pro věc relevantní skutková zjištění. 4. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanými byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovaným částku 70 000 Kč a žalovaní se zavázali tuto částku spolu s úroky zaplatit měsíčními splátkami po 2 000 Kč. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaní jednali jako spotřebitelé a původní věřitel jako dodavatel. V intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaných, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Pochybnosti o schopnosti žalovaných splácet měla vzbudit zejména skutečnost, že 1) žalovaná má k dispozici pouze rodičovský příspěvek a má vyživovací povinnost k dítěti, s nímž byla na rodičovské dovolené. 2) žalovaný pak dosahoval příjmu pouze ve výši asi 12 000 Kč. Oba přitom uváděli, že žijí v nájemním bydlení, tedy s povinností platit nájemné. Výdaji obou žalovaných, alespoň v základní rovině, se předchůdce žalobkyně nezabýval téměř vůbec. neměl žádnou reálnou představu o nutných výdajích obou žalovaných. Žalobkyně byla soudem poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že soud dosud nemá za prokázáno, že před uzavřením smlouvy o úvěru její předchůdce vynaložil odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalovaných. Přes toto poučení žádné další důkazy k prokázání této základní skutečnosti nenavrhla. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaných poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o úvěru neplatná ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalovaným částku 70 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaných bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaní však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatili již před podáním žaloby částku 69 567,08 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 432,92 Kč, neboť žalovaní částku 69 567,08 Kč představující jejich bezdůvodné obohacení vzniklé na základě absolutně neplatného právního jednání žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, již zaplatili. Zbývající části uplatněného nároku žalobkyně (s výjimkou zákonného úroku z prodlení z částky 432,92 Kč) byly zamítnuty, neboť mají původ v absolutně neplatné smlouvě. Na úrok z prodlení má žalobkyně právo, neboť žalovaní byli ve smyslu §§ 1968 a 1970 odst. 2 občanského zákoníku v prodlení s plněním peněžitého dluhu, a to od 6. 4. 2023, tj. po uplynutí lhůty k plnění dle stanovené v předžalobní výzvě. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovanými postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. 5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšným žalovaným v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.