108 C 236/2023-45 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení celkem částky 10 805,59 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovaným dne 28. 1. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které, byly žalovanému téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se je zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 6 054 Kč to vše v 45 sjednaných týdenních splátkách. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, [právnická osoba], jako poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části ověřené dokumenty. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovaným uzavřena Smlouva o úvěru. Žalovaný sjednané splátky neuhradil řádně a včas, zaplatil pouze 3 000 Kč a nadále dluží částku 10 805,59 Kč s příslušenstvím v podobě sjednaného úroku a zákonného úroku z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalobkyně proto požaduje zaplacení jistiny a poplatku v celkové výši 10 805,59 Kč, kapitalizovaného sjednaného úroku ve výši 1 149,01 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 779,56 Kč a dále jdoucího sjednaného úroku i zákonného úroku z prodlení od 15. 12. 2022 do zaplacení. 2. Mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 28. 1. 2021 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dle které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli tuto částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 054 Kč a to v 45 týdenních splátkách. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že částku 7 000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy. Dne 27. 1. 2021 je datována zákaznická karta žalovaného, v níž je uvedeno, že žalovaný je svobodný, žije v nájemním bytě, má jednu vyživovací povinnost. Je evidován jako uchazeč o zaměstnání a pobírá dávku poskytovanou státem ve výši 10 000 Kč. Uvedeny jsou i tzv. další čisté příjmy domácnosti ve výši 10 000 Kč. Externě žalovaný splácí částku 1 000 Kč a jeho měsíční výdaje jsou odhadnuty částkou 3 000 Kč Tyto skutečnosti má sodu z karty zákazníka za prokázány. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 [právnická osoba] postoupil žalovanou pohledávku s příslušenstvím žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 16. 12. 2022. Zároveň byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky plynoucí ze smlouvy o úvěru [číslo] do deseti dnů od doručení výzvy, která mu byla doporučenou poštovní zásilkou odeslána dne 13. 1. 2023 Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených případů, oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku. 3. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě původní věřitel půjčil žalovanému částku 7 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit během 45 týdnů formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Žalobkyně si nadto musela být vědoma, že jediným zdrojem příjmu žalovaného jsou dávky poskytované státem, výše jeho výdajů jako dospělé osoby s vyživovací povinností žijící v nájemním bytě je uvedena v naprosto nevěrohodné výši 3 000 Kč. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že předchůdce žalobkyně nesplnil svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o zápůjčce neplatná ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 7 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatil již před podáním žaloby částku 3 000 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 4 000 Kč, neboť žalovaný částku 3 000 Kč představující jeho bezdůvodné obohacení vzniklé na základě absolutně neplatného právního úkonu žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, již zaplatil. Zbývající části uplatněného nároku žalobkyně (s výjimkou zákonného úroku z prodlení z částky 4 000 Kč) byly zamítnuty, neboť mají původ v absolutně neplatné smlouvě. Na úrok z prodlení má žalobkyně právo, neboť žalovaný byl ve smyslu §§ 1968 a 1970 odst. 2 občanského zákoníku v prodlení s plněním peněžitého dluhu, a to 27.1.2023, tj. po uplynutí lhůty k plnění dle oznámení o postoupení pohledávky. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. 4. U jednání, jež se ve věci konalo byla žalobkyně poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že soud nemá za prokázáno, že žalobkyně vynaložila odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Ústy svého zástupce žalobkyně požádala o poskytnutí lhůty k navržení důkazů k prokázání této skutečnosti. Soudem jí tato lhůta nebyla poskytnuta a žalobkyně tak byla povinna navrhnout důkazy do skončení první jednání, resp. vyhlášení rozsudku. K neposkytnutí dodatečné lhůty k doplnění důkazů soud přistoupil proto, že žalobkyně je dlouholetým žalobcem ve sporech o plnění ze smluv o spotřebitelských úvěrech, neboť na ni byla různými postupními smlouvami postoupena celá řada pohledávek plynoucích ze spotřebitelských závazků. Mnohokrát tak byla seznámena s právním názorem tohoto soudu na tvrzený proces zkoumání úvěruschopnosti jejími právními předchůdci a nemůže být tudíž překvapena požadavkem soudu na doplnění důkazů o skutečnosti, že její první předchůdce požadovanou odbornou péči vynaložil. Poskytování dalších lhůt k navržení důkazů o základní a mnohokráte zmiňované procesní povinnosti žalobkyně soud považuje za nedůvodné. 5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.