108 C 261/2023-112 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení celkem částky 15 531,75 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovaným dne 29. 7. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen " Smlouva), na základě které, byly žalovanému téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se je zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 6 652 Kč formou sjednaných týdenních splátek. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, jako poskytovatel úvěru, splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací získaných od žalovaného, které věřitel konfrontoval jím poskytnuté údaje s dostupnými údaji umožňujícími posoudit úvěruschopnost spotřebitele, např. vycházel z informací získaných z registrů klientských informací, insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů a interních databází. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný sjednané splátky neuhradil řádně a včas, zaplatil pouze částku 2 350 Kč nadále dluží částku 15 531,75 Kč s příslušenstvím v podobě sjednaného úroku a zákonného úroku z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny, poplatku, smluvní pokuty, a sankčních poplatků v celkové výši 15 531,75 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a dále jdoucího sjednaného úroku i zákonného úroku z prodlení od 18. 3. 2022 do zaplacení. 2. Mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 29. 7. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] dle které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli tuto zápůjčku vrátit spolu s poplatky ve výši 6 652 Kč a to v 45 týdenních splátkách. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že částku 7 000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy. Dne 29. 7. 2019 je datována karta zákazníka, v níž žalovaný uvedl, že je svobodný, zaměstnán na hlavní pracovní poměr s čistou mzdou ve výši 17 300 Kč, žije v nájemním bytě, nemá žádnou vyživovací povinnost, jeho odhadované měsíční výdaje činí 5 000 Kč a jeho celkové příjmy jsou uvedeny částkou 37 300 Kč bez bližšího vysvětlení. K ověření údajů předložil pouze pracovní smlouvu. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení karty zákazníka. Dne 17. 2. 2023 byl učiněn dotaz do Centrální evidence exekucí ohledně žalovaného, z něhož vyplývá, že ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce byly evidovány dvě exekuce vedené proti žalovanému, jak má soud z tohoto výpisu za prokázáno. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 [právnická osoba] postoupila žalovanou pohledávku s příslušenstvím žalobkyni, jak má sodu za prokázáno z vyhotovení smlouvy o postoupení pohledávek, části seznamu postoupených případů a oznámení o postoupení. Dne 10. 2. 2022 vyhotovila žalobkyně výzvu adresovanou žalovanému, v níž jej vyzvala k zaplacení žalované částky nejpozději do 17. 3. 2022. Výzva byla žalovanému odeslána dne 11. 2. 2022 doporučenou poštovní zásilkou. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení výzvy a potvrzení o jejím podání. 3. Kromě výše uvedeného soud dále provedl důkaz standardními informacemi al listinami na čl. 91 až 94 spisu, u nichž neučinil žádná pro věc právně relevantní skutková zjištění. 4. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě původní věřitel půjčil žalovanému částku 7 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit během 45 týdnů formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Soudu byla předložena karta zákazníka, v níž je uvedeno, že žalovaný dosahuje mzdy ve výši 17 300 Kč, která nebyla nijak doložena objevuje se další, ničím nezdůvodněný údaj o jeho celkových příjmech ve výši 37 300 Kč. Jako nevěrohodný se jeví údaj o výši měsíčních nákladů v celkové výši 5 000 Kč, to za situace, kdy žalovaný bydlel v nájemním bytě. Kdyby si předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy vyžádal výpis z evidence exekucí (nikoliv až ke dni 17. 2. 2023) musel by zaznamenat, že proti žalovanému jsou vedeny dvě exekuce. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě dalšího dokazování o této rozhodné skutečnosti, přičemž toto poučení je soudem poskytováno pouze a jedině při ústním jednání. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o zápůjčce neplatná ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 7 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatil již před podáním žaloby částku 2 350 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 4 650 Kč, neboť žalovaný částku 2 350 Kč představující jeho bezdůvodné obohacení vzniklé na základě absolutně neplatného právního jednání žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, již zaplatil. Zbývající části uplatněného nároku žalobkyně (s výjimkou zákonného úroku z prodlení z částky 4 650 Kč) byly zamítnuty, neboť mají původ v absolutně neplatné smlouvě. Na úrok z prodlení má žalobkyně právo, neboť žalovaný byl ve smyslu §§ 1968 a 1970 odst. 2 občanského zákoníku v prodlení s plněním peněžitého dluhu, a to od 18. 3. 2022, tj. po uplynutí lhůty k plnění výzvy žalobkyně. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. 5. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila, což odůvodnila zásadou procesní ekonomie, a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti. Pro případ, že soud shledá, že na základě dosud tvrzených a doložených skutečností nelze žalobě vyhovět, však žádala, aby jednání bylo odročeno a žalobkyně vyzvána k jejich doplnění. 6. K této žádosti žalobkyně soud uvádí následující. Poučení o potřebě dalších tvrzení či dokazování ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. lze poskytnout do okamžiku koncentrace řízení (tj. v daném případě do skončení prvního jednání ve věci) pouze a jedině účastníku, který je prvnímu jednání přítomen. Nelze jej poskytovat nepřítomnému účastníku písemnou či jinou formou mimo jednání. Není možné provést první jednání, u něhož je provedeno dokazování, z takto provedeného dokazování usoudit, že žalobkyně dosud neposkytla soudu všechny potřebné důkazy, první jednání ukončit, odročit a následně žalobkyni poučovat o jejích důkazních nedostatcích. Takový postup by byl v rozporu s procesními předpisy. Je na žalobkyni, aby se rozhodla, zda se jednání účastní, či z důležitých důvodů požádá o jeho odročení. Podmíněný souhla