108 C 29/2023-45 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení celkem částky 16 794 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovaným dne 16. 12. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen " Smlouva), na základě které byly žalovanému téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části ověřené dokumenty. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, jejímž podpisem žalovaný stvrdil, že věřiteli poskytl úplné a pravdivé údaje o svých poměrech a je schopen úvěr splácet. Poskytovatel úvěru jednal z presumpce poctivosti jednání a neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti poskytnutých údajů. Žalovaný sjednané splátky neuhradil řádně a včas, zaplatil pouze částku 1 200 Kč, nadále dluží částku 16 794 Kč s příslušenstvím v podobě sjednaného úroku a zákonného úroku z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalobkyně proto požaduje zaplacení jistiny a poplatku v celkové výši 16 794 Kč, kapitalizovaného sjednaného úroku, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a dále jdoucího sjednaného úroku i zákonného úroku z prodlení od 29. 1. 2022 do zaplacení. 2. Mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 16. 12. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] dle které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli tuto částku vrátit spolu s poplatky ve výši 7 994 Kč a zaplatit pojistné ve výši 1 560 Kč, a to vše v 52 týdenních splátkách. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že částku 10 000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy a smluvních podmínek. Dne 16. 12. 2019 je datována zákaznická karta, v níž žalovaný uvedl, že je zaměstnán s čistou mzdou ve výši 17 568 Kč, je svobodný, žije s rodiči. Další příjmy domácnosti činí 14 387 Kč a žalovaný má výdaje ve výši 3 000 Kč Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení karty zákazníka. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 [právnická osoba] postoupila žalovanou pohledávku s příslušenstvím žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 30. 1. 2022. Tímto oznámením byl žalovaný rovněž vyzván k úhradě dlužné žalované částky s příslušenstvím žalobkyni do 10 dnů od obdržení oznámení s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 24. 2. 2022 Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených případů, oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku. 3. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit během 52 týdnů formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Nepřiléhavý je také odkaz žalobkyně na to, že její právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení klienta. Budoucímu věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení budoucího klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Soudu byla předložena karta zákazníka, avšak nikoliv listiny prokazující zejména tvrzené příjmy a výdaje žalovaného. Jako nevěrohodný se navíc jeví údaj o výši celkových měsíčních nákladů ve výši 3 000 Kč. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě dalšího dokazování o této rozhodné skutečnosti, přičemž toto poučení je soudem poskytováno pouze a jedině při ústním jednání. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o zápůjčce neplatná ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 10 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatil již před podáním žaloby částku 1 200 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 8 800 Kč, neboť žalovaný částku 1 200 Kč představující jeho bezdůvodné obohacení vzniklé na základě absolutně neplatného právního jednání žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, již zaplatil. Zbývající části uplatněného nároku žalobkyně (s výjimkou zákonného úroku z prodlení z částky 8 800 Kč) byly zamítnuty, neboť mají původ v absolutně neplatné smlouvě. Na úrok z prodlení má žalobkyně právo, neboť žalovaný byl ve smyslu §§ 1968 a 1970 odst. 2 občanského zákoníku v prodlení s plněním peněžitého dluhu, a to od 11. 3. 2022, tj. po uplynutí lhůty k plnění dle oznámení o postoupení pohledávky žalobkyni. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. 4. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila, což odůvodnila zásadou procesní ekonomie, a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti. Pro případ, že soud shledá, že na základě dosud tvrzených a doložených skutečností nelze žalobě vyhovět, však žádala, aby jednání bylo odročeno a žalobkyně vyzvána k jejich doplnění. 5. K této žádosti žalobkyně soud uvádí následující. Poučení o potřebě dalších tvrzení či dokazování ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. lze poskytnout do okamžiku koncentrace řízení (tj. v daném případě do skončení prvního jednání ve věci) pouze a jedině účastníku, který je prvnímu jednání přítomen. Nelze jej poskytovat nepřítomnému účastníku písemnou či jinou formou mimo jednání. Není možné provést první jednání, u něhož je provedeno dokazování, z takto provedeného dokazování usoudit, že žalobkyně dosud neposkytla soudu všechny potřebné důkazy, první jednání ukončit, odročit a následně žalobkyni poučovat o jejích důkazních nedostatcích. Takový postup by byl v rozporu s procesními předpisy. Je na žalobkyni, aby se rozhodla, zda se jednání účastní, či z důležitých důvodů požádá o jeho odročení. Podmíněný souhlas s projednáním věci v její nepřítomnosti pouze