108 C 59/2023-49 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 23 954,12 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovanou dne 5. 9. 2019 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalované téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se je zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 17 333 Kč ve sjednaných 60 týdenních splátkách. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, [právnická osoba], jako poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (resp. půjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy o půjčce. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části ověřené dokumenty. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, ve které žalovaná potvrdila, že poskytla věřiteli úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení její úvěruschopnosti a je si vědoma, že věřitel tyto informace ověřil a vyhodnotil, že je schopna celkovou dlužnou částku splatit. Právní předchůdce žalobkyně vycházeje z principu presumpce poctivosti spolukontrahenta, neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti jejích tvrzení. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovanou uzavřena Smlouva o zápůjčce. Žalovaná sjednané splátky neuhradila řádně a včas, nadále dluží částku 23 954,12 Kč. Žalobkyně má dále právo také na zaplacení sjednaného úroku ve výši 29 % ročně a zákonného úroku z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Do podání žaloby žalovaná na úhradu svých závazků z výše uvedené smlouvy zaplatila celkem 11 000 Kč. Žalobkyně proto požaduje zaplacení jistiny a poplatku v celkové výši 23 954,12 Kč, kapitalizovaného sjednaného úroku, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a dále jdoucího sjednaného úroku i zákonného úroku z prodlení od 24. 6. 2021 do zaplacení, když zbývající část dluhu byla zaplacena. 2. Mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 5. 9. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] dle které byly žalované v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala věřiteli tuto půjčku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 17 333 Kč, a to v 60 týdenních splátkách. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že částku 20 000 Kč převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Součástí smluvních podmínek je také prohlášení žalované, že poskytla přesné, úplné a pravdivé informace nezbytné pro posouzení její schopnosti splácet zápůjčku a že je schopna tuto zápůjčku splatit. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy a smluvních podmínek. V zákaznické kartě žalované je uvedeno, že pracuje na plný pracovní úvazek s mzdou ve výši 22 598 Kč, dalšími příjmy domácnosti ve výši 20 Kč a její odhadované měsíční výdaje činí 5 000 Kč, jak má soud z obsahu zákaznické karty za prokázáno. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 [právnická osoba] postoupil pohledávku žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem původního věřitele ze dne 6. 1. 2021. Zároveň byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky žalobkyni do 10 dnů od obdržení výzvy, která jí byla odeslána doporučenou poštovní zásilkou dne 25. 1. 2021 Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy o postoupení pohledávek, části seznamu postoupených případů, oznámení o postoupení pohledávky podacích lístků. 3. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě původní věřitel zapůjčil žalované částku 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit během 60 týdnů formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících občanského zákoníku smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Stejně tak prohlášení budoucího klienta o tom, že budoucí věřitel vynaložil odbornou péči při posuzování jeho schopnosti zápůjčku splácet, není schopno vyvolat zákonem předpokládaný důsledek platnosti smlouvy. Nepřiléhavý je také odkaz žalobkyně na to, že její právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení klienta. Budoucímu věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení budoucího klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. Soudu byla předložena zákaznická karta žalované obsahující ničím nepodložené údaje o výši její mzdy, tzv. dalšího příjmu domácnosti a odhadovaných výdajích. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že předchůdce žalobkyně nesplnil svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o zápůjčce neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalované částku 20 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na její straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatila již před podáním žaloby částku 11 000 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 9 000 Kč, neboť žalovaná částku 11 000 Kč představující její bezdůvodné obohacení vzniklé na základě absolutně neplatné smlouvy žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, již zaplatila. Na úrok z prodlení má žalobkyně právo, neboť žalovaná byla ve smyslu §§ 1968 a 1970 odst. 2 občanského zákoníku v prodlení s plněním peněžitého dluhu, avšak až od 12. 2. 2021 v důsledku uplynutí lhůty k plnění dle oznámení o postoupení pohledávky. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovanou postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť zbývající nároky mají oporu v absolutně neplatném právním jednání. 4. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila, což odůvodnila kolizí spolupracujících advokátů, a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti. Pro případ, že soud shledá, že na základě dosud tvrzených a doložených skutečností nelze žalobě vyhovět, však žádala, aby jednání bylo odročeno a žalobkyně vyzvána k jejich doplnění. 5. K této žádosti žalobkyně soud uvádí následující. Žalobkyně tvrdila soudu, jakým způsobem její právní předchůdce zkoumal schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. K těmto svým tvrzením poskytla soudu pouze smluvní podmínky obsahující prohlášení žalovaného, že poskytl přesné, úplné a pravdivé informace nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet zápůjčku a že je schopen tuto zápůjčku splatit. Avšak i v případě, že by žalobkyně dokladovala zkoumání úvěruschopnosti žalovaného formou jeho dotazování, nebyl by takový způsob zkoumání úvěruschopnosti považován za vynaložení odborné péče, jak zákon ukládá. Nadto případné poučení o potřebě dalších tvrzení či dokazování ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. lze poskytnout do okamžiku koncentrace řízení (tj. v daném případě do skončení prvn