112 C 7/2023-53 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 14 090,01 Kč s úroky z prodlení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] na jejímž základě byl sjednán pro žalovaného úvěrový rámec, který žalovaný čerpal průběžně postupnými výběry z bankovního účtu prostřednictvím bankomatu či formou platby u jednotlivých obchodníků. Před uzavřením smlouvy bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Žalobkyně se nespokojila pouze s tvrzeními žalovaného o jeho příjmové a výdajové stránce, ale vyvinula aktivní činnost k získání informací o jeho finančních poměrech, nahlédla do databází BRKI, NRKI, insolvenčního rejstříku, databáze Ministerstva vnitra ČR. Porovnáním příjmové a výdajové stránky stanovila žalobkyně výši disponibilních příjmů klienta, kterou poměřila výdajovou stránkou úvěrovaného a shledala, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Protože ze strany žalovaného docházelo k opakovanému porušování smluvních ujednání, žalobkyně ke dni [datum] prohlásila úvěr za splatný a po žalovaném požaduje neuhrazenou jistinu úvěru v částce 9 532,73 Kč, dále požaduje obchodní úrok kapitalizovaný ke dni zesplatnění pohledávky ve výši 910,43 Kč, který byl žalovanému vyčíslen v oznámení o zesplatnění úvěru, dlužný obchodní úrok kapitalizovaný ke dni [datum] v částce 34,86 Kč a také kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni [datum] v částce 366,86 Kč z dlužné jistiny úvěru. Kromě toho požaduje částku 245,13 Kč představující poplatek za vedení karty, který byl sjednán měsíčně částkou 49 Kč, dále částku 1 200 Kč představující poplatek za odeslání upomínek k úhradě dluhu (poplatek za jednu upomínku činí dle sazebníku žalobkyně 600 Kč), dále požaduje poplatek 600 Kč dle přiloženého sazebníku a částku 1 200 Kč představující poplatek za přečerpání úvěrového rámce, kdy toto překročení je zpoplatněno částkou 300 Kč. Rovněž požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 910,43 Kč představující obchodní úrok a z dlužné jistiny úvěru 9 532,73 Kč vše od [datum] do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které bylo ve věci nařízeno, se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Z žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty ze dne [datum] soud zjistil, že ji učinil žalovaný vůči žalobkyni a požádal o poskytnutí revolvingového úvěru a vydání karty k tomuto úvěru na produkt [příjmení] [příjmení] s výší úvěrového rámce 10 000 Kč s tím, že bude poskytnut k bankovnímu účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný do žádosti uvedl, že jeho průměrný čistý měsíční příjem za tři měsíce činí 12 890 Kč, nezbytné měsíční výdaje činí 0 Kč, celkový příjem měsíční domácnosti činí 20 000 Kč, má 1 zdroj příjmu, a to důchod od Správy sociálního zabezpečení, nemá žádné vyživovací povinnosti a žádné měsíční splátky. Dle této žádosti byla mezi účastníky dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání karty, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr, včetně karty, o níž žalovaný požádal, s úvěrovým rámcem 10 000 Kč a s roční úrokovou sazbou 22,99 % ročně. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s tím, že čerpat úvěr mohl žalovaný bankomatem či jiným zde specifikovaným způsobem. Součástí smlouvy je ujednání o poplatcích, které je žalovaný povinen hradit, mj. za vedení karty, přečerpání úvěrového rámce, zaslání každé upomínky a další zde specifikované poplatky. Žalovaný byl dle smlouvy povinen splatit celý vyčerpaný úvěr, včetně úroků a poplatků, a to průběžně, vždy nejpozději do data splatnosti uvedeného na výpisu. Pro případ porušení smlouvy byla ujednána možnost banky prohlásit svým rozhodnutím kterýkoli dluh klienta za okamžitě splatný a požádat o předčasné splacení úvěru. Žalovanému byl současně předán formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který obsahuje základní parametry úvěru s tím, že celková částka, kterou je žalovaný povinen uhradit, činí 11 876,52 Kč a minimální splátka činí 2 % z vyčerpaných prostředků, plus případné úroky a poplatky. 4. Z platební historie smlouvy [číslo] k bankovnímu účtu č. [bankovní účet], jakož i z výpisu ke kreditní kartě [příjmení] [příjmení] bylo zjištěno, že žalovaný prostřednictvím karty čerpal dne [datum] v bankomatu 9 900 Kč, a za to mu byl vyčíslen poplatek ve výši 49 Kč a dále prostřednictvím karty provedl platbu dne [datum] ve výši 25,80 Kč. V měsíci říjnu, konkrétně dne [datum] uhradil 247,52 Kč a dne [datum] uhradil 523 Kč. Žádné další platby až do [datum] dle výpisu ke kreditní kartě již evidovány nejsou. Z těchto výpisů současně vyplývá, jaké poplatky za zasílání upomínek či za vedení platební karty byly žalovanému vyčísleny, avšak soud údaje o nich s ohledem na závěry níže uvedené nepovažuje za podstatné. 5. Z upomínky – rozhodnutí o zesplatnění ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně sdělila žalovanému, že žádá o úhradu celého dluhu vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] s ohledem na prodlení se splacením povinné splátky o více než 30 dní. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 13 688,28 Kč, kdy z této částky 3 245,13 Kč činí poplatky a 910,43 Kč činí úroky, a to do [datum], přičemž upomínka a výzva byla žalovanému zaslána doporučeně dne [datum], jak soud zjistil z výpisu z knihy odeslané pošty. 6. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] zaslané žalovanému doporučeně téhož dne (dle podacího lístku) bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě nesplaceného úvěru z předmětné úvěrové smlouvy do 7 dnů od odeslání dopisu. 7. Z listiny označené jako vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne [datum] soud zjistil, že se v ní žalobkyně uvedla, jakým způsobem posoudila úvěruschopnosti žalovaného, tedy, že vycházela z údajů žalovaného uvedených v jeho žádosti o kreditní kartu ze dne [datum] s tím, že žalovaný byl prověřován v interních a externích databází, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi Ministerstva vnitra ČR. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní dokladované výdaje. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima klienta a částkou na bydlení a na základě zjištěné disponibilní částku bylo žádosti o úvěr vyhověno a byl poskytnut předmětný úvěr. Konkrétně bylo vycházeno z toho, že žalovaný je invalidní důchodce a má příjem 12 890 Kč, což bylo ověřeno z doloženého dokladu o příjmu. Měsíční příjem domácnosti činí 20 000 Kč, je svobodný, žije u rodičů, na nákladech na bydlení se podílí 64,45 %. Dosavadní interní splátky činí 942,23 Kč, externí splátky 1 319 Kč s tím, že dle údajů z BRKI/NRKI byly zjištěny další produkty se splátkami 140 Kč, 802,23 Kč (interní splátky) a 1 319 Kč (externí). Žalovaný předložil oznámení o výplatě důchodu ze dne [datum] vydaný Českou správou sociálního zabezpečení, z něhož bylo zjištěno, že od května 2021 bude žalovaný pobírat důchod 12 890 Kč. 8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), dle které žalobkyně jako úvěrující poskytla žalovanému revolvingový úvěr do výše uvěrového rámce 10 000 Kč a žalovaný se jej zavázal řádně a včas splácet dle sjednaných smluvních podmínek a nepřekročit povolený limit. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný překročil sjednanou výši úvěrového limitu a žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru. Vzhledem k tomu, že s ohledem na postavení účastníků se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně sice tvrdila, že tuto svou povinnost splnila, avšak tato skutečnost dle názoru soudu prokázána nebyla. Žalobkyně měla dostatečně zjištěn pouze příjem žalovaného tvořený invalidním důchodem v