113 C 139/2023-29 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 319 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti, které měl žalovaný splatit formou 24 měsíčních splátek po 1 369 Kč a to včetně úroku ve výši 4 944 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, administrativního poplatku ve výši 5 845 Kč, poplatku za vedení zákaznického účtu ve výši 3 959 Kč a pojistného. Žalovaný neplnil své smluvní závazky řádně a včas, poslední splátka byla splatná k [datum]. Žalovaný na pohledávka za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení na žalobkyni uhradil částku 1 400 Kč. Pohledávka byla ke dni [datum] postoupena žalobkyni. Žalovaný od postoupení pohledávek do podání žaloby nezaplatila na svůj dluh ničeho. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne [datum]. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem společností [právnická osoba] a žalovaným jako dlužníkem. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaný se zavázala věřiteli vrátit částku 32 844 Kč tvořenou jistinou, úrokem ve výši 4 944 Kč, administrativním poplatkem ve výši 5 845 Kč, poplatkem za vedení uživatelského účtu ve výši 3 959 Kč a pojistným ve výši 3 096 Kč. Splatnost byla stanovena ve 24 měsíčních splátkách po 1 369 Kč Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od podpisu smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Smlouva byla sepsána na předtištěném formuláři, do něhož byly vepsány generálie žalovaného, údaje o výši dluhu a způsobu úhrady, podpisy stran a datum uzavření. Jiné změny ve formuláři provedeny nebyly. Smlouva obsahovala informaci o tom, že věřitel před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr na základě dostatečných informací získaných od zákazníka. 5. Ze zákaznické karty žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný žádal o hotovostní zápůjčku ve výši 15 000 Kč. Uvedl, že žije s rodiči, má základní vzdělání, je rozvedený, je zaměstnán jako pracovník výroby a služeb s čistým příjmem ve výši 14 136 Kč, v domácnosti je další příjem ve výši 6 500 Kč. Výdaje uvedl ve výši 3 000 Kč. K tomu měl doložit pracovní smlouvu a potvrzení příjmu. 6. Z tabulky umoření se podává, že žalovaný čerpal dne [datum] úvěr ve výši 15 000 Kč. Dne [datum] provedl první a jedinou splátku ve výši 1 400 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy. 8. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], odeslané žalovanému dne [datum], postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni a vyzval ho k úhradě částky 39 488,98 Kč ze smlouvy [číslo] do 10 dnů od doručení dopisu. 9. Výzvou k plnění ze dne [datum], odeslané žalovanému dne [datum], byl žalovaný vyzván k úhradě částky 34 370,17 Kč, a to do [datum]. 10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. o. z., která byla uzavřena jako spotřebitelský úvěr, protože zápůjčku lze považovat za úvěrovou službu vycházeje z definice spotřebitelského úvěru uvedené v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon“). Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky a poplatky. Úvěr byl žalovanému poskytnut v hotovosti. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částku 1 400 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na které dopadá zákon. Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu předložila pouze zákaznickou kartu, avšak nikoliv listiny prokazující zejména tvrzené příjmy a výdaje žalovaného. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného. 11. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením. § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupkyně původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru. Žalovaný na částku 15 000 Kč uhradil pouze 1 400 Kč, a je proto povinen vrátit žalobkyni částku 13 600 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši požadované žalobkyní, když soud nemůže žalobkyni přiznat více, než v žalobě žádala. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne [datum] s termínem splnění do [datum], takže žalobkyni přísluší úroky z prodlení od [datum] do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu [datum], kdy žalovaný nebyl v prodlení s úhradou dlužné částky. 12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch (z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí) a žalovanému prokazatelně v tomto řízení žádné náklady nevznikly.