113 C 149/2023-66 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 252,52 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] smlouvu o bankovních službách [číslo] jejíž součástí byla i dispozice ke smlouvě o bankovních službách, dle které byl právní předchůdkyní žalobkyně pro žalovaného veden běžný účet spojený se službou [anonymizováno]. Na základě této služby byl žalovanému poskytnut úvěr ve formě možnosti přečerpání do výše úvěrového limitu. Ze strany žalovaného docházelo k opakovanému porušení smluvních podmínek, a proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila ke zesplatnění pohledávky ve výši 11 052,52 Kč k [datum]. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem byla získána částka disponibilních zdrojů žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně zároveň provedla lustraci stávajících úvěrových závazků žalovaného, a to jak interních, tak externích úvěrových závazků. Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne [datum]. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil. Pohledávka byla ke dni [datum] postoupena žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podáním ze dne [datum] došlo k návrhu změny žalobkyně podle § 107a odst. 1 o. s. ř., když pohledávka za žalovaným byla postoupena společnosti [právnická osoba] Usnesením ze dne 20. 4. 2023, č. j. [číslo jednací], byla změna žalobkyně připuštěna. 4. Podáním ze dne [datum] došlo k rozšíření žaloby. Soud usnesením ze dne 30. 5. 2023, č. j. [číslo jednací], připustil změnu žaloby. 5. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 6. Z žádosti o povolení debetního zůstatku [anonymizováno] ze dne [datum] se podává, že žalovaný požádal o povolení debetu ve výši 5 000 Kč. 7. Z dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne [datum] vyplývá, že žalovanému byl k jeho běžnému účtu povolen úvěrový limit ve výši 7 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 21,99 % a RPSN činilo 30,56 % Tyto informace jsou v souladu s údaji uvedenými ve standardních informacích o spotřebitelském úvěru. 8. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne [datum] vyplývá, že výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Žalovaný splácel právní předchůdkyni žalobkyně měsíčně částku 802,23 Kč a jiným subjektům měsíčně částku 1 319 Kč. 9. Dle výsledků lustrace v Centrální evidenci exekucí ze dne [datum] neměl žalovaný žádnou exekuci. 10. Z oznámení o výplatě důchodu ze dne [datum] se podává, že žalovanému byl přiznán důchod ve výši 12 890 Kč. 11. Z výpisu z běžného účtu č. [bankovní účet] za únor 2022 vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu byl - 8 361,76 Kč a konečný zůstatek pak - 99 Kč, když v tomto období došlo k otevření úvěrového účtu žalovaného, na který byl nepovolený debet převeden. 12. Z výpisů z úvěrového účtu za březen až říjen 2022 vyplývá, že na tento účet byl převeden nepovolený debet ve výši 9 252,52 Kč a žalovaný za celou dobu na dluh ničeho neuhradil. Totéž vyplývá z dokumentu označeného jako platební historie. 13. Právní předchůdkyně žalobkyně vyhotovila dne [datum] oznámení o vyčíslení dluhu, ve kterém žalovaného vyzvala k úhradě 11 052,52 Kč do [datum]. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne [datum]. 14. Právní předchůdkyně žalobkyně vyhotovila dne [datum] předžalobní výzvu, která byla žalovanému odeslána téhož dne, ve které vyzvala žalovaného k úhradě částky 11 444,54 Kč do 7 dnů ode dne odeslání výzvy. 15. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy. 16. Z potvrzení o úplatě za pohledávky ze dne [datum] se podává, že žalobkyně za postoupenou pohledávku uhradila úplatu. 17. Z ostatních listinných důkazů předložených žalobkyní (zvláštní ujednání ke kontokorentnímu úvěru [anonymizováno], VOP, produktové podmínky, amortizace) soud pro nadbytečnost nečiní žádná skutková zjištění. 18. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána dispozice ke smlouvě o bankovních službách, dle které byl právní předchůdkyní žalobkyně pro žalovaného veden běžný účet spojený se službou [anonymizováno], na základě této služby byl žalovanému poskytnut úvěr ve formě možnosti přečerpání do výše úvěrového limitu. Tato smlouva byla uzavřena jako spotřebitelský úvěr, protože povolený debet lze považovat za úvěrovou službu vycházeje z definice spotřebitelského úvěru uvedené v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon“). Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala, že žalovanému umožní na jeho bankovním účtu č. [bankovní účet] přečerpání (povolený debet) až do výše úvěrového limitu v částce 7 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 21,99 % ročně a RPSN 30,56 % ročně. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon. Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z deklarovaného příjmu žalovaného ve výši 12 890 Kč a výdajů na předchozí úvěry ve výši 802,23 Kč a 1 319 Kč. Žalovaný uvedl, že žije u rodičů a podílí se na náklady na bydlení ve výši 64,45 %. Z žalobkyní předložených důkazů však není patrné, jaké byly žalovaného náklady na bydlení a jaké byly jeho další výdaje. Právní předchůdkyně žalobkyně se dle názoru soudu řádným způsobem nezabývala zkoumáním výdajové stránky žalovaného a spokojila se toliko se sociodemografickými údaji, které nic nevypovídají o skutečných výdajích žalovaného, a to navíc za situace, kdy sám žalovaný v žádosti neuvedl žádné výdaje. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť jí pohledávka za žalovaným byla postoupena ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. o. z., a žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno nejpozději doručením usnesení o změně žalobkyně. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného, avšak žádné další důkazy nenavrhla. 19. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku z hlediska vzniku bezdůvodného obohacení, a to zejména ve vztahu k čerpání celkové částky za dobu trvání smluvního vztahu a jaká celková částka byla za dobu trvání smluvního vztahu žalovaným uhrazena. K poučení soudu pak žalobkyně nedoplnila ničeho. Povinností žalobkyně bylo nejprve tvrdit, jakou celkovou částku žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu čerpal a jakou následně uhradil. Teprve po řádném doplnění tvrzení dochází k prokazování těchto tvrzení. Žalobkyně, ačkoliv byla řádně soudem poučena, tak jak je uvedeno shora, svou povinnost tvrzení ve vztahu k celkové čerpané částce a k celkové uhrazené částce za dobu trvání smluvního vztahu nesplnila a v tomto ohledu pa