113 C 192/2023-32 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 16 567 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] smlouvu o zápůjčce. V té se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti, které měla žalovaná splatit formou 60 týdenních splátek po 346 Kč. Žalovaná neplnila své smluvní závazky řádně a včas, poslední splátka byla splatná k [datum]. Žalovaná na pohledávka za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení na žalobkyni uhradila částku 5 850 Kč. Pohledávka byla ke dni [datum] postoupena žalobkyni. Žalovaná od postoupení pohledávky do podání žaloby zaplatila na svůj dluh nezaplatila ničeho. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne [datum]. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], přičemž žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem společností [právnická osoba] a žalovanou jako dlužníkem, obě strany smlouvu vlastnoručně podepsaly, věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout půjčku v částce 10 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaná se zavázala věřiteli vrátit částku 18 917 Kč tvořenou jistinou, úrokem ve výši 1 789 Kč, poplatkem za zpracování a administrativní činnost ve výši 4 180 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu v částce 2 948 Kč. Současně bylo sjednáno pojistné v celkové výši 1 800 Kč. Splatnost byla stanovena v 60 týdenních splátkách po 346 Kč. První splátka byla splatná sedmým dnem od uzavření smlouvy (tj. [datum]). RPSN bylo ve výši 241,92 % Smlouva byla sepsána na předtištěném formuláři, do něhož byly vepsány generálie žalované, údaje o výši dluhu a způsobu úhrady, podpisy stran a datum uzavření. Jiné změny ve formuláři provedeny nebyly. 5. Ze zákaznické karty žalované bylo zjištěno, že žalovaná žádala o hotovostní zápůjčku ve výši 10 000 Kč. Uvedla, že žije s rodiči, má základní vzdělání, je svobodná a pracuje jako uklízečka s měsíčním příjmem ve výši 10 000 Kč. V domácnosti je další příjem ve výši 17 000 Kč. Jako své odhadované měsíční výdaje uvedla částku 3 000 Kč. K tomu měla doložit pracovní smlouvu. 6. Z tabulky umoření se podává, že žalovaná na zápůjčku uhradila dne [datum] částku 700 Kč, dne [datum] částku 1 300 Kč, dne [datum] částku 1 300 Kč, dne [datum] částku 500 Kč a dne [datum] částku 350 Kč Celkem tedy uhradila 4 150 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovanou, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy. 8. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], odeslané žalované dne [datum], postupitel oznámil žalované postoupení pohledávky žalobkyni a vyzval ji k úhradě částky 25 826,24 Kč ze smlouvy [číslo] do 10 dnů. 9. Výzvou k plnění ze dne [datum], odeslané žalované téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 22 008,51 Kč, a to do [datum]. 10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla sjednána smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. o. z., která byla uzavřena jako spotřebitelský úvěr, protože zápůjčku lze považovat za úvěrovou službu vycházeje z definice spotřebitelského úvěru uvedené v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon“). Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel zavázala, že žalované jako dlužníkovi poskytne peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 1 789 Kč, poplatkem za zpracování a administrativní činnost ve výši 4 180 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu v částce 2 948 Kč. Současně bylo sjednáno pojistné v celkové výši 1 800 Kč. Zápůjčka byla žalované poskytnuta v hotovosti a žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně celkem 4 150 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon. Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy (vyjma zákaznické karty), ze kterých by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalované vycházela. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované, avšak žádné další důkazy nenavrhla. 11. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o zápůjčce neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru. Žalovaná na částku 10 000 Kč uhradila 4 150 Kč, tudíž je povinna vrátit žalobkyni částku 5 850 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši požadované žalobkyní, když soud nemůže žalobkyni přiznat více, než v žalobě žádala. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne [datum] s termínem splnění do [datum], takže žalobkyni přísluší úroky z prodlení od [datum] do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu [datum], kdy žalovaná nebyla v prodlení s úhradou dlužné částky. 12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a žalované prokazatelně v tomto řízení žádné náklady nevznikly.