113 C 205/2023-40 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částek 23 397,40 Kč a 63 852,10 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. V té se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti, které měl žalovaný uhradit v pravidelných 52 týdenních splátkách po 562 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 4 500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dále s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. V té se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 34 000 Kč, a to v hotovosti, které měl žalovaný uhradit v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 3 486 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 16 500 Kč. Pohledávky byly ke dni [datum] postoupeny žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne [datum]. Žalovaný dlužné částky ani přes výzvu nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a žalobkyně, a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem [právnická osoba] a žalovaným jako dlužníkem. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 34 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit částku 83 657 Kč, a to v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 3 486 Kč. 5. Ze zákaznické karty ze dne [datum] se podává, že žalovaný uvedl, že žije v nájmu, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, je majitelem auta a pracuje jako montážní technik s čistým příjmem ve výši 25 693 Kč. Jako další čistý příjem domácnosti uvedl částku 30 000 Kč. Na jiné úvěry splácel měsíčně 2 100 Kč a další výdaje uvedl ve výši 1 000 Kč. 6. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný na úvěr uhradil v pěti splátkách celkem 16 500 Kč. 7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem [právnická osoba] a žalovaným jako dlužníkem. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit částku 29 185 Kč, a to v pravidelných 52 týdenních splátkách po 562 Kč. 8. Ze zákaznické karty ze dne [datum] se podává, že žalovaný uvedl, že žije v nájmu, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, je majitelem auta a pracuje jako operátor výroby s čistým příjmem ve výši 26 218 Kč. Jako další čistý příjem domácnosti uvedl částku 15 000 Kč. Na jiné úvěry splácel měsíčně 3 486 Kč a další výdaje uvedl ve výši 2 000 Kč. 9. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný na úvěr uhradil ve dvou splátkách celkem 4 500 Kč. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávky za žalovaným, pohledávky byly identifikovány v příloze smlouvy. 11. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávek žalobkyni. 12. Výzvou k plnění ze dne [datum], odeslané žalovanému dne [datum], byl žalovaný vyzván k úhradě celkové částky 109 359,38 Kč, a to do [datum]. 13. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě kterých právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 34 000 Kč a 15 000 Kč Tyto smlouvy soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smluv v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvy spotřebitelské, na které dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smluv o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, vyjma karet zákazníka, ze kterých by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného. 14. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona jsou proto smlouvy o úvěru neplatné, neboť byly sjednány v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnuté jistiny spotřebitelských úvěrů ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatných smluv spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistin úvěrů, ponížených o plnění, která žalovaný na základě neplatných smluv žalobkyni již poskytl. Žalovaný na částku 34 000 Kč již uhradil 16 500 Kč, tudíž je povinen vrátit žalobkyni částku 17 500 Kč a dále žalovaný na částku 15 000 Kč již uhradil 4 500 Kč, tudíž je povinen vrátit žalobkyni částku 10 500 Kč Tyto částky byly tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznány spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši požadované žalobkyní, když soud nemůže žalobkyni přiznat více, než v žalobě žádala. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužných částek až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne [datum] s termínem splnění do [datum], takže žalobkyni přísluší úroky z prodlení od [datum] do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatných smluv. Rovněž byl zamítnut požadavek na úroky z prodlení z přiznaných částek předcházející datu [datum], kdy žalovaný nebyl v prodlení s úhradou dlužných částek. 15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a žalovanému prokazatelně v tomto řízení žádné náklady nevznikly. 16. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.