113 C 229/2023-31 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 22 192 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. V té se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti, které měla žalovaná splatit formou 14 měsíčních splátek po 1 328 Kč a to včetně úroku ve výši 963 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 929 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 800 Kč. Žalovaná neplnila své smluvní závazky řádně a včas, poslední splátka byla splatná k [datum]. Žalovaná na pohledávka za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení na žalobkyni uhradila částku 2 900 Kč. Pohledávka byla ke dni [datum] postoupena žalobkyni. Žalovaná od postoupení pohledávky do podání žaloby nezaplatila na svůj dluh ničeho. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne [datum]. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], přičemž žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 4. Z žádosti o úvěr ze dne [datum] se podává, že žalovaná pobírala rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč a sociální dávky ve výši 10 392 Kč. Jako výdaje domácnosti na bydlení uvedla částku 11 500 Kč, na kterou žalovaná hradila 5 000 Kč. Jiné výdaje v žádosti neuvedla. Bydlela v nájmu a měla jedno vyživované dítě. 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem [právnická osoba] ([právnická osoba]) a žalovanou jako dlužníkem. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaná se zavázala věřiteli vrátit částku 18 592 Kč, a to v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. 6. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaná na úvěr uhradila celkem 2 900 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovanou, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy. 8. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] postupitel oznámil žalované postoupení pohledávky žalobkyni. 9. Výzvou k plnění ze dne [datum], odeslané žalované téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 29 182,21 Kč, a to do [datum]. 10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v celkové výši 10 000 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, vyjma žádosti o úvěr a smlouvy o úvěru, ze kterých by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalované vycházela. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované, avšak žádné další důkazy nenavrhla. 11. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru. Žalovaná na částku 10 000 Kč, již uhradila 2 900 Kč, tudíž je povinna vrátit žalobkyni částku 7 100 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši požadované žalobkyní, když soud nemůže žalobkyni přiznat více, než v žalobě žádala. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne [datum] s termínem splnění do [datum], takže žalobkyni přísluší úroky z prodlení od [datum] do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu [datum], kdy žalovaná nebyla v prodlení s úhradou dlužné částky. 12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a žalované prokazatelně v tomto řízení žádné náklady nevznikly. 13. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.