113 C 249/2023-38 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 16 704 Kč se zákonnými úroky z prodlení. Žalobu odůvodnila tak, že dne [datum] uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře. Smlouva byla sjednána poté, co žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzovali jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace, např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení a taktéž nahlížejí do externích úvěrových registrů. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila celkem 2 Kč. Protože řádně úvěr nesplácela, žalobkyně ke dni [datum] úvěr zesplatnila a požadovala okamžité zaplacení úvěru. Žalobkyně požaduje zaplacení částky 16 704 Kč, z tohoto neuhrazená jistina činí 9 998 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 330 Kč, poplatek za bezpečnou splátku 396 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti 1 980 Kč, úroky 1 470 Kč, účelně vynaložené náklady 1 030 Kč (3 x 300 Kč a 1 x 130 Kč) a smluvní pokuty 1 500 Kč (3 x 500 Kč). Žalobkyně požaduje také zákonný úrok z prodlení. Žalované byla následně dne [datum] zaslána předžalobní výzva k plnění. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Podáním ze dne [datum] pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalované tak, že uvedla, že využívala statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Jeho výsledkem je pak limit nejvyšší měsíční splátky ([příjmení]). [příjmení] je vypočítán vždy jak na žadatele, tak i na domácnost. Tyto dva výpočty se porovnají a využívá se ten [příjmení], který je nižší. Žalobkyně provedla lustraci žalované i v potřebných registrech NRKI, [příjmení] a ISIR, v registru NRKI byl nalezen pozitivní výsledek, v ostatních registrech nikoli. Z tohoto důvodu dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaná je schopna úvěr splácet. 4. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], přičemž žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 5. Z úvěrové smlouvy, která byla uzavřena dne [datum], soud zjistil, že žalobkyně se dle této smlouvy zavázala poskytnout žalované hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr zaplatit spolu s úrokem ve výši 49,20 % ročně v 24 měsíčních splátkách po 1 489 Kč, celkem mělo být uhrazeno 13 760 Kč Smlouva je podepsána zástupcem žalobkyně a u podpisu žalované je uveden číselný kód [číslo]. 6. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta se podává, že žalovaná má jedno dítě, pobírá mateřskou ve výši 16 000 Kč, další člen domácnosti má příjem 23 000 Kč a splácí 2 500 Kč měsíčně jiným společnostem než žalobkyni. 7. Žalovaná byla lustrována i v potřebných registrech NRKI, [příjmení] a ISIR, v registru NRKI byl nalezen pozitivní výsledek, v ostatních registrech nikoli. Pro účely výpočtu [příjmení] klienta (nejvyšší měsíční splátka) bylo odpočteno životní minimum dospělých členů domácnosti a životní minimum na jedno vyživované dítě, splátky jiným společnostem z nebankovního registru klientských informací ve výši 4 199,80 Kč, takže zbývající [příjmení] klienta činilo 5 549,18 Kč při výši splátky schváleného úvěru (1 006 Kč). Při výpočtu [příjmení] domácnosti bylo kalkulováno s příjmem žalované v celkové výši 29 000 Kč, s normativními náklady na bydlení ve výši 12 599 Kč, s životním minimem členů domácnosti ve výši 10 110 Kč a dále se splátkami jiným společnostem ve výši 4 199,20 Kč a po odpočtení výše splátky schváleného úvěru ve výši 1 006 Kč zbývalo pro potřeby domácnosti 11 085,18 Kč. 8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad úvěrové smlouvy [číslo] soud zjistil, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 10 000 Kč, na který uhradila pouze 2 x 1 Kč. Dle tohoto výpisu činí nesplacená jistina úvěru 9 998 Kč. 9. Z opisu výpisu proplacení smlouvy se podává, že žalobkyně dne [datum] poukázala částku 10 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. 10. Ze sdělení [právnická osoba], ze dne [datum] se podává, že majitelem a jediným disponentem účtu č. [bankovní účet] je žalovaná a že dne [datum] byla na účet připsána částka 10 000 Kč. 11. Dne [datum] vyhotovila žalobkyně výzvu před zahájením vymáhání celého úvěru. 12. Dne [datum] vyhotovila žalobkyně pro žalovanou výzvu ke splacení celého úvěru [číslo] to v částce 16 574 Kč nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy na bankovní účet žalobkyně. O odeslání výzvy žalobkyně nepředložila žádný důkaz. 13. Předžalobní výzvou ze dne [datum], zaslanou žalované doporučeně dne [datum], vyzývala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 16 704 Kč do 30 dnů ode dne sepsání výzvy. 14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v celkové výši 10 000 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, vyjma potvrzení o provedení ověření bonity klienta, ze kterých by vyplývalo, že prověřila úvěruschopnost žalované. Není tak zřejmé, z čeho přesně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalované vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované. 15. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaná na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytla. Žalovaná na částku 10 000 Kč již uhradila 2 Kč, tudíž je povinna vrátit žalobkyni částku 9 998 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána. Kromě toho byly žalobkyni přiznány také úroky z prodlení, na které má žalobkyně nárok dle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Za období od [datum] do [datum] činí úrok z prodlení z přiznané částky 61,63 Kč. Žalobkyni byl dále přiznán zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. na základě úspěchu ve věci tak, že žalovaná je k jejich náhradě povinna žalobkyni, která byla ve věci úspěšná v rozsahu 19,8 % (žalobkyně byla úspěšná co do 59,9 % a neúspěšná co do 40,1 % z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí), a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) Náklady řízení žalobkyní účelně vynaložené činí částku 2 252 Kč a představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) v celkové výši 600 Kč, když dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. je sazba za jeden úkon právní služby 200 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a náhradu za daň z přidané hodnoty v celkové částce 189 Kč, když zástupce žalobkyně j