113 C 253/2023-28 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 53 276 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. V té se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti, které měl žalovaný uhradit v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 18 500 Kč. Pohledávka byla ke dni [datum] postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne [datum]. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem [právnická osoba] ([právnická osoba]) a žalovaným jako dlužníkem. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit částku 55 776 Kč, a to v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. 5. Z čestného prohlášení ze dne [datum] se podává, že žalovaný prohlásil, že uvedl poskytovateli úvěru úplné, přesné a pravdivé informace o své finanční situaci. 6. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný na úvěr uhradil celkem 18 500 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy. 8. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni. 9. Výzvou k plnění ze dne [datum], odeslané žalovanému dne [datum], byl žalovaný vyzván k úhradě částky 64 575,33 Kč, a to do [datum]. 10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 30 000 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, vyjma čestného prohlášení a smlouvy o úvěru, ze kterých by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému vycházela. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného, avšak žádné další důkazy nenavrhla. 11. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaný na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytl. Žalovaný na částku 30 000 Kč již uhradil 18 500 Kč, tudíž je povinen vrátit žalobkyni částku 11 500 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši požadované žalobkyní, když soud nemůže žalobkyni přiznat více, než v žalobě žádala. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne [datum] s termínem splnění do [datum], takže žalobkyni přísluší úroky z prodlení od [datum] do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu [datum], kdy žalovaný nebyl v prodlení s úhradou dlužné částky. 12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a žalovanému prokazatelně v tomto řízení žádné náklady nevznikly. 13. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.