113 C 333/2023-32 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 37 415 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. V té se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to na jeho bankovní účet, které měl žalovaný uhradit v pravidelných 21 měsíčních splátkách po 1 880 Kč. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Pohledávka byla ke dni [datum] postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne [datum]. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem [právnická osoba] a žalovaným jako dlužníkem. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč, a to na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit částku 39 479 Kč, a to v pravidelných 21 měsíčních splátkách po 1 880 Kč. 5. Ze zákaznické karty ze dne [datum] se podává, že žalovaný uvedl, že žije ve vlastním bytě, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, není majitelem auta a pracuje jako operátor výroby s čistým příjmem ve výši 15 134 Kč. Jako další čistý příjem domácnosti uvedl částku 19 000 Kč. Na jiné úvěry splácel měsíčně 4 900 Kč a další výdaje uvedl ve výši 5 000 Kč. 6. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný na úvěr neuhradil ničeho. 7. Z výplatní pásky za říjen 2020 se podává, že žalovaný měl čistý měsíční příjem ve výši 15 134 Kč. 8. [právnická osoba], ze dne [datum] se podává, že majitelem a jedinou disponující osobou osobního účtu č. [bankovní účet] byl žalovaný a že dne [datum] byla na účet připsána částka 20 000 Kč. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy. 10. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni. 11. Výzvou k plnění ze dne [datum], odeslané žalovanému téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 44 305,38 Kč, a to do [datum]. 12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 20 000 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu předložila jednu výplatní pásku žalovaného, jiné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného žalobkyně soudu nepředložila. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného. 13. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaný na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytl. Žalovaný na částku 20 000 Kč neuhradil ničeho, tudíž je povinen vrátit žalobkyni částku 20 000 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši požadované žalobkyní, když soud nemůže žalobkyni přiznat více, než v žalobě žádala. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne [datum] s termínem splnění do [datum], takže žalobkyni přísluší úroky z prodlení od [datum] do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu [datum], kdy žalovaný nebyl v prodlení s úhradou dlužné částky. 14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a žalovanému prokazatelně v tomto řízení žádné náklady nevznikly. 15. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.