113 C 348/2023-32 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne [datum] smlouvu o úvěru č. B0003951211551415. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný měl úvěr splatit jednorázově ke dni [datum]. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Pohledávka byla ke dni [datum] postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podáním ze dne [datum] žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě předloženého výpisu z běžného účtu a výplatních pásek. 4. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. B0003951211551415 ze dne [datum] bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem společností [právnická osoba], a žalovaným jako dlužníkem, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Úvěr se žalovaný zavázal splatit jednorázově k [datum], a to ve výši 14 399,81 Kč. Zápůjční úroková sazba byla ve výši 40 % ročně, RPSN 9 742,60 % Smlouva obsahovala dále obecná ustanovení týkající se splácení úvěru, práv a povinností smluvních stran a následků porušení povinností. Smlouva byla podepsána prostřednictvím zaslaného kódu. Uvedené údaje jsou v souladu s informacemi z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. 6. Z potvrzení o platbě ze dne [datum] se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala na účet č. [bankovní účet] částku 10 000 Kč. 7. Z výpisu z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] se podává, že žalovaný měl pravidelný příjem, vždy k 20. dni v měsíci. Z výpisu z účtu nejsou patrné žádné výdaje žalovaného. 8. Dle výplatní pásky, ze které není patrné, za jaké období byla vystavena, ani pro jakou osobu byla vystavena, se podává čistý měsíční příjem ve výši 29 321 Kč. Tato částka koresponduje s částkou poukázanou ke dni [datum] na výše uvedený účet. Druhá výplatní páska předložená žalobkyní je totožná s první. 9. Ze sdělení [právnická osoba], ze dne [datum], vyplývá, že majitelem a jediným disponentem účtu č. [bankovní účet] je žalovaný a že dne [datum] byla na účet poukázána částka 10 000 Kč. 10. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne [datum] ve znění dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy. 11. Z potvrzení o provedení transakce vyplývá, že žalobkyně právní předchůdkyni žalobkyně uhradila částku za postoupené pohledávky. 12. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], odeslané žalovanému dne [datum], postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni. 13. Výzvou k plnění ze dne [datum], odeslané žalovanému dne [datum], byl žalovaný vyzván k úhradě částky 29 056,45 Kč s příslušenstvím, a to do [datum]. 14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatky. Úvěr byl žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet. Žalovaný na úvěr neuhradil ničeho. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu předložila pouze jednu výplatní pásku, ze které není patrné, že patří žalovanému, a výpis z bankovního účtu žalovaného, ze kterého jsou patrné pouze příjmy žalovaného. Dle názoru soudu nebyla prověřena pasivní stránka žalovaného, zejména to, jaké jsou jeho pravidelné výdaje (zejména na bydlení, služby). Své výdaje žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně neosvědčil žádnými listinami. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného. 15. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru. Žalovaný na částku 10 000 Kč neuhradil ničeho. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši požadované žalobkyní, když soud nemůže žalobkyni přiznat více, než v žalobě žádala. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne [datum] s termínem splnění do [datum], takže žalobkyni přísluší úroky z prodlení od [datum] do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu [datum], kdy žalovaný nebyl v prodlení s úhradou dlužné částky. 16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a žalovanému prokazatelně v tomto řízení žádné náklady nevznikly.