113 C 374/2023-33 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 5 734,04 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. V té se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti, které měla žalovaná splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Žalovaná uhradila šest splátek v celkové výši 8 328 Kč. Pohledávka byla ke dni [datum] postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne [datum]. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žádá o možnost splátek ve výši 300 Kč, neboť má dvě malé děti a pobírá pouze sociální dávky. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum] a soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti omluvené žalované a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 4. Z žádosti o úvěr ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč. Žalovaná uvedla, že je na rodičovské dovolené a má měsíční příjem ve výši 10 000 Kč. Výdaje uvedla ve výši 1 500 Kč na bydlení a další náklady ve výši 5 600 Kč. Bydlí u rodičů, je svobodná a vyživuje jedno dítě. 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem [právnická osoba] ([právnická osoba]) a žalovanou jako dlužníkem. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaná se zavázala věřiteli vrátit částku 18 592 Kč tvořenou jistinou, úrokem ve výši 963 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 929 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 1 800 Kč. Splatnost byla stanovena ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč Smlouva obsahovala dále obecná ustanovení týkající se uzavření smlouvy, splacení úvěru a důsledků prodlení. Tyto údaje jsou v souladu s informacemi uvedenými ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. 6. Z oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne [datum] se podává, že žalovaná pobírala od [datum] rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč. 7. Ze smlouvy o nájmu domu ze dne [datum] se podává, že [jméno] [celé jméno žalované] měla v nájmu rodinný dům, za který hradila měsíční nájemné ve výši 17 000 Kč. 8. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávek ze dne [datum] se podává, že žalobkyně měla odeslat žalované jeden dopis a pověřený pracovník byl na adrese žalované celkem devětkrát. 9. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve znění dodatku [číslo] ze dne [datum] a dílčí smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovanou, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy. Dle potvrzení o provedení transakce ze dne [datum] byla provedena úhrada postoupených pohledávek. 10. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], odeslané žalované dne [datum], postupitel oznámil žalované postoupení pohledávky žalobkyni a vyzval ji k úhradě částky 18 978,64 Kč do 10 dnů. 11. Výzvami ze dne [datum] a [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalobkyně soudu nepředložila žádný důkaz o odeslání výzev žalované. 12. Výzvou k plnění ze dne [datum], odeslané žalované dne [datum], byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 18 978,64 Kč, a to do [datum]. 13. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v celkové výši 10 000 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, vyjma oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory a nájemní smlouvy, která nebyla uzavřena žalovanou, ze kterých by vyplývalo, že prověřila úvěruschopnost žalované. Není tak zřejmé, z čeho přesně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalované vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované. 14. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru. Žalovaná na částku 10 000 Kč již uhradila 8 328 Kč, tudíž je povinna vrátit žalobkyni částku 1 672 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši požadované žalobkyní, když soud nemůže žalobkyni přiznat více, než v žalobě žádala. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne [datum] s termínem splnění do [datum], takže žalobkyni přísluší úroky z prodlení od [datum] do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu [datum], kdy žalovaná nebyla v prodlení s úhradou dlužné částky. 15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a žalované prokazatelně v tomto řízení žádné náklady nevznikly. 16. Žalobkyně se k výzvě soudu, zda souhlasí s povolením splátek, vyjádřila tak, že souhlasí s možností splátek s tím, aby byl dluh uhrazen do pěti let. Zároveň požádala soud, aby v případě nedodržení splátkového kalendáře byla stanovena ztráta výhody splátek. O lhůtě k plnění bylo tedy rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalované byly umožněny měsíční splátky po 300 Kč vždy k 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek.