115 C 311/2023-59 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 5. 2023 a doplněnou dne 2. 10. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky 30 243,04 Kč s úrokem ve výši 2 644,20 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 27 238,04 Kč za dobu od 18. 4. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 2 627,69 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 238,04 Kč za dobu od 18. 4. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 2. 5. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které mu poskytla úvěr ve výši 129 989 Kč a žalovaný se zavázal splácet tento úvěr měsíčními splátkami ve výši 3 352 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15,40 % ročně. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru, žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 27. 8. 2022. Žalobkyně uvedla, že nárokuje nezaplacenou jistinu úvěru ve výši 27 238,04 Kč, dlužné poplatky ve výši 3 005 Kč a výše uvedené příslušenství. Dále uvedla, že žalovaný dosud uhradil na poskytnutý úvěr částku 176 067 Kč. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě informací poskytnutých žalovaným, lustrovala žalovaného v interních i externích databázích a co do pravidelných měsíčních příjmů a výdajů žalovaného vycházela z historických dat ČSÚ. Žalobkyně zjistila, že žalovaný splácí další tři úvěry měsíčními splátkami v celkové výši 4 362 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v žalobě. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 23. 10. 2023 za použití fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Z listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění. 5. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu bylo zjištěno, že ji podal dne 30. 4. 2018 žalovaný, žalovaný zde uvedl ohledně své majetkové situace toto: je zaměstnán u [právnická osoba], [anonymizováno] s čistým měsíčním příjmem ve výši 24 662 Kč, jeho měsíční výdaje jsou nulové a nesplácí žádné další úvěry. 6. Z posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že žalobkyně v této listině uvedla, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy vycházela z jeho čistého měsíčního příjmu ve výši 24 662 Kč, což si ověřila na základě příchozích transakcí na bankovní účet žalovaného. Lustrovala žalovaného v insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem. Co do pravidelných měsíčních výdajů žalovaného vycházela ze statistických dat a životního minima, a uvedla, že tyto výdaje žalovaného činí 6 480 Kč měsíčně. Ačkoli žalovaný uvedl v žádosti o úvěr nulové splátky jiných úvěru, žalobkyně zjistila, že žalovaný splácí 2 další úvěry u žalobkyně a 1 další úvěr u jiného věřitele celkovou měsíční splátkou ve výši 4 362 Kč. 7. Ze smlouvy o úvěru (dále jen„ Smlouva“) soud zjistil, že byla uzavřena dne 2. 5. 2018 mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným, na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 129 989 Kč, přičemž žalovaný se zavázal splácet tento úvěr měsíčními splátkami ve výši 3 352 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15,40 % ročně. Žalovaný se zavázal hradit poplatky dle Ceníku. Účelem úvěru byla konsolidace jiných úvěrů, které měl žalovaný u žalobkyně ve výši 14 993 Kč a ve výši 61 401 Kč, zbývající část úvěru byla v dispozici žalovaného. Dále bylo sjednáno, že v případě, že se žalovaný dostane do prodlení se splácením 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce anebo se splácením více než 2 splátek úvěru, je žalobkyně oprávněna zesplatnit úvěr. 8. Z výpisů z úvěrového účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný v roce 2019 čerpal úvěr ze Smlouvy ve výši 129 989 Kč a zaplatil na tento úvěr částku 43 032 Kč, v roce 2020 žalovaný na tento úvěr zaplatil 43 032 Kč a v roce 2021 žalovaný na tento úvěr zaplatil částku 44 182,71 Kč. 9. Z bilance Smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni na jistině úvěru dluží 27 238,04 Kč a na poplatcích 3 005 Kč. 10. Z dopisu ze dne 27. 8. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění úvěru ze Smlouvy a vyzvala ho k zaplacení dlužné částky 30 261 Kč. 11. Z dopisu ze dne 19. 4. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě žalované částky s upozorněním na podání žaloby v případě nezaplacení, lhůta k plnění byla stanovena 5 dnů ode dne odeslání výzvy. 12. Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že dne 19. 4. 2023 právní zástupce žalobkyně zaslal poštovní zásilku na adresu žalovaného. 13. Z výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 129 989 Kč a žalovaný se zavázal splácet tento úvěr měsíčními splátkami ve výši 3 352 Kč, tuto svou povinnost však porušil, dostal se do prodlení se splácením úvěru a žalobkyně využila svého práva a vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení celé dlužné částky. Žalovaný však ani na výzvu žalobkyně dlužnou částku neuhradil. Žalobkyně zaslala žalovanému tzv. předžalobní výzvu k plnění. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných od žalovaného. 14. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 15. Podle § 1810 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. 16. Podle § 86 ZoSÚ (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 17. Podle § 78 ZoSÚ (1) poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. (2) Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 18. Podle § 87 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 19. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. 20. Podle článku 23 Směrnice člens