115 C 349/2023-55 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 17. 7. 2023 a doplněnou dne 10. 11. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 55 892,27 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 27. 7. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěrový rámec 60 000 Kč, žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaný celkem načerpal částku 62 748 Kč a uhradil částku 9 946,18 Kč. Žalobkyně uvedla, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, kdy vycházela z tvrzení žalovaného ohledně jeho pravidelných měsíčních příjmů a výdajů, dále lustrovala žalovaného v dostupných databázích dlužníku. Žalovaný dosud neuhradil ničeho na žalobou uplatněnou pohledávku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v žalobě. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 4. 12. 2023 za použití fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Z listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění. 5. Ze smlouvy o úvěru (dále jen„ Smlouva“) soud zjistil, že byla uzavřena dne 27. 7. 2019 mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným, žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým limitem 60 000 Kč, žalovaný se zavázal splácet úvěr měsíčními splátkami ve výši 4 % z dlužné částky. Úroková sazba byla sjednána ve výši 26,28 Kč. Žalovaný přistoupil k pojištění schopnosti splácet úvěr a zavázal se hradit měsíční pojistné ve výši 2,5 % aktuální splátky úvěru. Žalovaný uvedl v rámci Smlouvy, že má průměrný čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 18 000 Kč, nemá děti, je svobodný, bydlí u rodičů. 6. Z Potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z informací od žalovaného. 7. Z Úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalobkyně lustrovala žalovaného před poskytnutím úvěru ve veřejně dostupných databázích dlužníků a zjistila, že žalovaný splácí ještě jeden další úvěr měsíční splátkou ve výši 7 136 Kč, celková dlužná částka činí 814 926 Kč, žalovaný není v prodlení se splácením tohoto úvěru. 8. Z bilance Smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný řádně splácel poskytnutý úvěr až do června 2020, kdy vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce uhradil splátku úvěru ve výši 794 Kč, hradil rovněž pojistné. Až v červenci 2020 se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru ze Smlouvy. 9. Z dopisu ze dne 13. 4. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého úvěru. 10. Z dopisu ze dne 4. 5. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě žalované částky ve lhůtě do 11. 5. 2023 a upozornila ho na podání žaloby v případě nezaplacení. Z poštovního archu bylo zjištěno, že žalobkyně dne 5. 5. 2023 zaslala poštovní zásilku na adresu žalovaného. 11. Z dalších předložených listinných důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro posouzení a rozhodnutí této věci. 12. Soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě Smlouvy úvěrový rámec ve výši 60 000 Kč, žalovaný čerpal peněžní prostředky od žalobkyně a po dobu 3 let je řádně splácel. Před uzavřením Smlouvy se žalobkyně dotázala žalovaného na jeho majetkové poměry a dále prolustrovala žalovaného v dostupných databázích dlužníků. V červenci 2020 se žalovaný dostal do prodlení se splátkami úvěru ze Smlouvy, což zapříčinilo zesplatnění úvěru ke dni 13. 4. 2023. 13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) (1) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 14. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 ZoSÚ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Žaloba je důvodná. Smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným měla charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZoSÚ, žalovaný byl při uzavření Smlouvy v pozici spotřebitele, žalobkyně mu poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy. Žalobkyně zde vycházela z informací od žalovaného, dále lustrovala žalovaného v seznamech dlužníků a zjistila, že žalovaný má ještě jeden úvěr, který řádně a včas splácí splátkou ve výši 7 136 Kč. Žalobkyně tak vycházela z toho, že žalovaný není nadměrně zadlužen a bude schopen hradit měsíční splátky úvěru ze Smlouvy. Dle názoru soudu § 86 ZoSÚ vyžaduje po žalobkyni, aby zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí, tuto povinnost žalobkyně nesplnila, jelikož informace od žalovaného ohledně jeho pravidelných měsíčních příjmů a výdajů neověřila z jiných zdrojů a vystačila si s informacemi, které jí sdělil žalovaný v den uzavření Smlouvy. Nicméně žalovaný pod dobu 3 let úvěr ze Smlouvy řádně a včas splácel, je tedy prokázáno, že v rozhodné době byl úvěruschopný. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru až v červenci 2020, přičemž důvod jeho prodlení nebylo možno v rozhodné době (27. 7. 2019) předvídat. Žalovaný byl ke dni uzavření Smlouvy schopen splácet poskytnutý úvěr a činil tak, a proto nelze k tíži žalobkyně, která porušila povinnost dle § 86 ZoSÚ, přičíst skutečnost, že po 3 letech splácení úvěru se žalovaný dostal do prodlení. Z uvedeného důvodu soud přiznal žalobkyni nárok na žalobou uplatněnou částku představující nesplacenou jistinu úvěru, dlužné pojistné, dlužný úrok (ve výši 15 % v souladu s § 122 odst. 4 ZoSÚ) a dlužný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. 16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že plně procesně úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 15 449,20 Kč Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 236 Kč, odměny za právní zastoupení podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) ve výši 3 x 3 340 Kč za tři úkony právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis předžalobní výzvy k plnění), dále třikrát režijního paušálu po 300 Kč k těmto úkonům podle § 13 odst. 1, odst. 4 AT a částky 2 293,20 Kč odpovídající 21 % DPH podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., přičemž právní zástupce žalobkyně doložil soudu osvědčení o registraci plátce DPH. Dle obsahu spisu žalobkyni v souvislosti s tímto řízením další náklady nevznikly. Pokud se jedná o vyjádření žalobkyně ze dne 10. 11. 2023, pak toto soud posoudil jako doplnění žaloby o skutečnosti, kterou měla žaloba obsahovat již v době podání, a proto soud nepřiznal žalobkyni nárok na odměnu za toto písemné vyjádření. Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalovanému a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku právnímu zástupci žalobkyně. 17. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.