115 C 420/2022-35 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 11. 2022 se žalobkyně domáhala vyklizení žalované z bytu [číslo] o velikosti 1+2 v domě [adresa] na ulici [ulice] č. or. [anonymizováno] v [obec] – [část obce], s odůvodněním, že je vlastníkem předmětného bytu a žalovaná byla nájemcem tohoto bytu na základě nájemní smlouvy ze dne 31. 1. 2020. Nájemní poměr skončil ke dni 31. 10. 2022 uplynutím sjednané doby nájmu. Žalovaná dosud byt nevyklidila a nepředala žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala písemný souhlas s tímto postupem ve svém vyjádření ze dne 19. 12. 2022. Žalované byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena dne 2. 1. 2023. Žalovaná se dosud nevyjádřila, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění. 5. Z výpisu z katastru nemovitostí vedeného u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Karviná, bylo zjištěno, že žalobkyně je vlastníkem domu [adresa] v obci [obec] v [katastrální uzemí], stojícího na pozemku [parcelní číslo] zapsaného na [list vlastnictví]. 6. Ze smlouvy o nájmu bytu bylo zjištěno, že ji uzavřely dne 11. 10. 2019 žalobkyně jako pronajímatel a žalovaná jako nájemce, žalobkyně přenechala žalované do nájmu byt [číslo] o velikosti 1+2 v domě [adresa] na ulici [ulice] č. or. [anonymizováno] v [obec] – [část obce] (dále jen„ Byt“), a to na dobu určitou od 1. 11. 2019 do 31. 1. 2020. Bylo sjednáno, že ustanovení § 2285 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), o obnovení nájemního vztahu po uplynutí doby nájmu se nepoužije. 7. Z dodatku [číslo] k nájemní smlouvě bylo zjištěno, že doba nájmu byla prodloužena do 31. 7. 2020. 8. Z dodatku [číslo] k nájemní smlouvě bylo zjištěno, že doba nájmu byla prodloužena do 31. 10. 2020. 9. Z dodatku [číslo] k nájemní smlouvě bylo zjištěno, že doba nájmu byla prodloužena do 31. 10. 2021. 10. Z dodatku [číslo] k nájemní smlouvě bylo zjištěno, že doba nájmu byla prodloužena do 30. 4. 2022. 11. Z dodatku [číslo] k nájemní smlouvě bylo zjištěno, že doba nájmu byla prodloužena do 31. 7. 2022. 12. Z dodatku [číslo] k nájemní smlouvě bylo zjištěno, že doba nájmu byla prodloužena do 31. 10. 2022. 13. Z dopisu ze dne 2. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k vyklizení Bytu s upozorněním na podání žaloby v případě, že byt nevyklidí. Podle doručenky byla výzva odeslána žalované dne 7. 11. 2022. 14. Z výše uvedených listinných důkazů soud učinil následující skutkový závěr. Žalovaná bydlí v Bytě ve vlastnictví žalobkyně na základě nájemní smlouvy, doba nájmu byla sjednána do 31. 10. 2022, v současné době žalovaná užívá Byt bez právního důvodu. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vyklizení Bytu s upozorněním na podání žaloby pro případ, že žalovaná [příjmení] dobrovolně nevyklidí. 15. Žaloba je důvodná. Žalobkyně je vlastníkem nemovitosti, v níž se nachází Byt, který žalovaná od 1. 11. 2022 užívá bez právního důvodu. Žalovaná, která měla k Bytu právo nájmu na základě nájemní smlouvy sjednané podle § 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), byla povinna byt ke dni skončení nájmu vyklidit a předat žalobkyni. Nájemní poměr žalované k bytu skončil uplynutím doby nájmu ke dni 31. 10. 2022. V řízení nebylo prokázáno, že by došlo k dalšímu prodloužení doby nájmu písemným dodatkem ke smlouvě či jiným zákonným způsobem, neboť smluvní strany vyloučily aplikaci ustanovení § 2285 o. z., rovněž nebylo prokázáno, že by žalovaná byt již dobrovolně vyklidila. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl a podle § 1040 o. z. poskytl žalobkyni ochranu jejího vlastnického práva k Bytu a uložil žalované povinnost byt vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.). 16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení procesně úspěšné žalobkyni v plné výši. Náklady řízení žalobkyně činí 11 534 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, odměny advokáta podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ vyhláška“), ve výši 4 500 Kč za tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis žaloby), přičemž odměna za jeden úkon právní služby činí 1 500 Kč a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 900 Kč ke třem úkonům právní služby podle § 13 vyhlášky. Zástupce žalobkyně prokázal, že je plátcem DPH, a proto soud přiznal žalobkyni podle § 137 odst. 3 o. s. ř. částku odpovídající 21% DPH z odměny advokáta a z paušální náhrady nákladů advokáta (tj. 1 134 Kč). Dle obsahu spisu žalobkyni v souvislosti s tímto řízením další náklady nevznikly. Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalované a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalovaná zavázána zaplatit tuto částku právnímu zástupci žalobkyně. 17. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.