116 C 340/2023-43 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá zaplacení částky 15 900 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 249,03 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 407,64 Kč a se zákonným a smluvním úrokem ve výši 23,19 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal uhradit dále úrok ve výši 2 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč, a to v 60týdenních splátkách po 300 Kč počínaje [datum], s poslední splátkou [datum]. Žalovaný dlužné částky neplatil řádně a včas, čímž porušil smlouvu, přičemž ze smluvních ujednání bylo zřejmé, že celkovou částku má zaplatit dne [datum]. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradil 2 100 Kč, z toho na úroku 1 633,31 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso 466,69 Kč. Ke dni postoupení pohledávky, která byla postoupena smlouvou ze dne [datum] na žalobkyni, s datem účinností k témuž dni, činila dlužná částka celkem 21 500 Kč. Dále již nebylo ničeho hrazeno. Kapitalizovaný úrok žalobkyně požaduje od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení od [datum] do [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných i od spotřebitele, nahlédnutím do databází umožňující posouzení úvěruschopnost spotřebitele, dále pak z jiných zdrojů. Spotřebitel si byl vědom povinnosti, že údaje, které uvádí v žádosti, musí být úplné, pravdivé a nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace byly ověřeny oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a byly zaznamenány do karty zákazníka a ověřeny v kartě zákazníka v části„ dokumenty k ověření“. Mezi tyto dokumenty zejména patří výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Žalovaný tak prohlásil, že uvedené informace jsou úplné, pravdivé a přesné. Dlužná částka doposud uhrazena nebyla. 2. Soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání omluvila. 3. Žalovaný u jednání soudu uvedl, že si je vědom dluhu vůči žalobkyni, současně uvedl, že vzhledem ke svým majetkovým poměrům, kdy je ženatý, má tři děti, partnerka je na mateřské dovolené a pracuje na dohodu u [právnická osoba] s příjmem 10 000 Kč, je schopen hradit splátky maximálně ve výši 500 Kč měsíčně. Pobírá příspěvek na bydlení. 4. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno: 5. Mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dle které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli tuto půjčku vrátit spolu s poplatky ve výši 8 000 Kč a to v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že částku 10 000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále účastníci sjednali, že žalovaný je povinen platit věřiteli také sjednaný úrok ve výši 23,19 % ročně. Součástí smluvních podmínek obsažených přímo ve smlouvě je prohlášení žalovaného, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Ve smlouvě je uvedena kontaktní adresa žalovaného [příjmení], 296 [obec] Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy a smluvních podmínek. Dne [datum] je datována karta zákazníka, v níž žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr s čistou mzdou ve výši 16 758 Kč, výdaji na nájem a inkaso v nájemním bydlení ve výši 2 500 Kč a ostatními náklady ve výši 4 500 Kč, dále uvedl, že bydlí jako nájemník, bydlí s partnerkou, nemá vyživovací povinnost. Mezi ověřenými doklady jsou uvedeny bankovní výpisy – příjmy/výdaje, nájemní/podnájemní smlouva a rozhodnut o výplatě výsluhy. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení karty zákazníka. Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována, což bylo prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání z téhož dne, potvrzením o zaplacení úplaty ze dne [datum], seznamem postoupených pohledávek a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do [datum] předžalobní výzvou ze dne [datum], odeslanou do jeho sféry téhož dne. 6. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejichž základě původní věřitel poskytl žalovanému 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto částky vrátit během 60týdnů formou sjednaných týdenních splátek shora specifikovaných. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § [číslo] a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smluv tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Stejně tak prohlášení budoucího klienta o tom, že budoucí věřitel vynaložil odbornou péči při posuzování jeho schopnosti úvěr splácet, není schopno vyvolat zákonem předpokládaný důsledek platnosti smlouvy. Nepřiléhavý je také odkaz žalobkyně na to, že její právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení klienta. Budoucímu věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení budoucího klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Soudu byla předložena karta zákazníka, avšak nikoliv listiny prokazující zejména tvrzené příjmy a výdaje žalovaného, nebyly předloženy doklady, které jsou uvedeny v kartě jako ověřené. K jednání nařízenému soudu se žalobkyně nedostavila, nemohlo jí být dáno poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. s tím, aby prokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost, přičemž takovéto poučení se poskytuje pouze při jednání soudu. Ve vztahu k úvěruschopnosti tedy žalobkyně neunesla břemeno důkazní, když neprokázala, že řádně zkoumala jak příjmy, tak i výdaje žalovaného. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná ve § 87 zákona č. 257/2016 Sb., přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 10 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatil již před podáním žaloby 2 100 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené má žalobkyně nárok na zaplacení částky 7 900 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byly pohledávky za žalovaným postoupeny ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. Úroky z prodlení pak byly přiznány dle § 1970 o. z., a to ode dne [datum], a to v návaznosti na lhůtu stanovenou v předžalobní upomínce. Ve zbytku pak soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl. 7. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému ž