130 C 195/2023-88 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 112 981,18 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na ni byla postoupena pohledávka [právnická osoba] ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 2. 10. 2019. Na základě smlouvy poskytla původní věřitelka žalované úvěr ve výši 98 000 Kč za úrok ve výši 19,9 % ročně. Původní věřitelka zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet. Vycházela přitom z informací získaných od žalované. Žalovaná se zavázala splatit úvěr ve 120 měsíčních splátkách po 1 928 Kč. Dodatky [číslo] byla odložena splatnost a navýšena splátka. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Celkem uhradila na splátkách 63 471 Kč. Původní věřitelka tak ke dni 1. 1. 2023 úvěr zesplatnila. Žalovaná částka se skládala z jistiny úvěru ve výši 110 225,18 Kč a dlužných poplatků ve výši 2 756 Kč. Dále žalobkyně požadovala úroky z jistiny a úroky z prodlení z celé žalované částky. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání dne 7. 12. 2023 se bez včasné omluvy nedostavila. 3. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu a posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalovaná požádala dne 2. 10. 2019 o úvěr, přičemž uvedla příjem ve výši 10 447 Kč a výdaje ve výši 0 Kč. Příjem původní věřitelka zkontrolovala z potvrzení zaměstnavatele, výdaje stanovila na 5 627 Kč na základě dat uvedených žalovanou, svých interních informací a statistického modelu. Vycházela rovněž z interních a externích registrů. V potvrzení vystaveném zaměstnavatelem žalované bylo uvedeno, že žalovaná je zaměstnána jako operátor výroby na hlavní pracovní poměr od 24. 6. 2019 na dobu určitou do 31. 12. 2019. Průměrný příjem činil 10 447 Kč, základní měsíční mzda dle pracovní smlouvy činila 13 350 Kč a nebyly z ní prováděny žádné srážky. 4. Ze smlouvy o úvěru a jejích dodatků soud zjistil, že byla uzavřena mezi původní věřitelkou [právnická osoba] a žalovanou dne 2. 10. 2019. Ve smlouvě se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 98 000 Kč. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 19,9 % ročně v měsíčních splátkách po 1 928 Kč do 22. 10. 2029. Dodatkem [číslo] byla odložena splatnost splátek na dobu od 21. 12. 2020 do 19. 1. 2021 a splátka navýšena na 1 964 Kč. Dodatkem [číslo] byla odložena splatnost splátek na dobu od 20. 4. 2022 do 19. 5. 2022 a splátka navýšena na 2 002 Kč. 5. Z podkladů pro súdne konanie soud zjistil, že úvěr žalovaná čerpala dne 2. 10. 2019. 6. Z přípisů původní věřitelky ze dne 30. 11. 2022 a 1. 1. 2023 soud zjistil, že dne 30. 11. 2022 původní věřitelka vyhotovila výzvu k úhradě dluhu ve výši 8 566 Kč a dne 1. 1. 2023 rozhodnutí o okamžité splatnosti dluhu ve výši 110 323 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek se seznamem postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky s podacím archem soud zjistil, že na základě smlouvy, která byla uzavřena dne 20. 2. 2023 mezi [právnická osoba] a žalobkyní, byla pohledávka za žalovanou ze smlouvy o úvěru postoupena na žalobkyni. Původní věřitelka oznámila žalované postoupení pohledávky přípisem ze dne 14. 3. 2023, který byl odeslán dne 15. 3. 2023. 8. Z předžalobní výzvy a podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění dluhu ve výši 121 584,17 Kč do 11. 5. 2023. Výzva byla žalované odeslána dne 27. 4. 2023. 9. Ze všeobecných obchodních podmínek a ceníku soud nečinil žádný závěr o skutkovém stavu. 10. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázáno, že na žalobkyni byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena pohledávka ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovanou dne 2. 10. 2019. Na základě smlouvy žalovaná čerpala u původní věřitelky úvěr ve výši 98 000 Kč, přičemž se zavázala jej uhradit spolu se sjednaným úrokem ve výši 19,9 % ročně v měsíčních splátkách nejpozději do 22. 10. 2029. Po právní stránce soud smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku. Současně soud aplikoval ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť šlo současně o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Z listin předložených žalobkyní k prokázání tvrzení, že původní věřitelka řádně zkoumala a vyhodnotila schopnost žalované úvěr splácet, bylo toto tvrzení žalobkyně vyvráceno. Původní věřitelka totiž nepřihlédla ke skutečnosti, že žalovaná měla sjednán pracovní poměr na dobu určitou pouze do 31. 12. 2019 a co se týče výdajů žalované se spokojila s částkou získanou vlastním odhadem, aniž by zjišťovala skutečné výdaje. Soud proto smlouvu vyhodnotil jako neplatnou. Protože ale bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy původní věřitelka poskytla žalované částku ve výši 98 000 Kč, z nichž žalovaná podle tvrzení žalobkyně, proti němuž žalovaná nic nenamítala, vrátila pouze 63 471 Kč, je žalovaná v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí téhož zákona povinna vrátit rozdíl ve výši 34 529 Kč. Tento nárok považuje soud za splatný dne 11. 5. 2023 na základě předžalobní výzvy odeslané dne 27. 4. 2023. Ode dne následujícího náleží žalobkyni z částky 34 529 Kč v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku úrok z prodlení, a to ve výši uvedené v žalobě. Ve zbytku byla žaloba ze shora z uvedených důvodů zamítnuta. 11. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla v řízení úspěšnější než žalobkyně, dle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.