130 C 268/2023-67 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 30 097 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena ke dni 5. 1. 2023 pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] za žalovaným ze smlouvy o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovaným dne 28. 6. 2022, ve znění ze dne 5. 7. 2022, byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč, jenž byl zaslán na účet, z něhož žalovaný uskutečnil verifikační platbu. Úvěr se žalovaný zavázal vrátit spolu s příslušenstvím do 12. 7. 2022. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný neuhradil úvěr řádně a včas. Ke dni postoupení činil dluh na jistině 25 000 Kč. V souvislosti s prodlením žalovaného požaduje žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny ve výši 25 000 Kč za dobu od 13. 7. 2022 do 5. 1. 2023, kterou vypočetla do částky 4 400 Kč, neuhrazenou paušální náhradu nákladů na upomínání ve výši 100 Kč, úrok ve výši 3 618 Kč a zákonný úrok z prodlení z jistiny od 13. 7. 2022 do 5. 1. 2023 v kapitalizované výši 1 808,22 Kč a od 10. 1. 2023 do zaplacení. Dále žalobkyně požadovala úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 697 Kč 2. Žalovaný podal odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu, k žalobě se však nevyjádřil. K jednání dne 9. 10. 2023, ač řádně a včas předvolán, se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení, jak mu to umožňuje ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] jejího dodatku, obchodních podmínek a výpisů z účtu původní věřitelky soud zjistil, že mezi [právnická osoba] a žalovaným byla dne 28. 6. 2022 uzavřena smlouva o úvěru ve výši 6 000 Kč, jenž byl vyplacen žalovanému dne 28. 6. 2022 na účet č. [bankovní účet]. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit částku ve výši 6 000 Kč do 12. 7. 2022. Úrok byl sjednán ve výši 996 Kč. V dodatku ke smlouvě ze dne 5. 7. 2022 byla navýšena celková částka jistiny úvěru na 25 000 Kč a výše úroku na 3 618 Kč. Téhož dne zaslala původní věřitelka žalovanému na jeho účet částku ve výši 19 000 Kč. Ve smlouvě byly sjednány sankce pro případ porušení jakékoli platební povinnosti žalovaného, a to smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny a poplatek za zaslanou upomínku ve výši 50 Kč. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 11. 2022, společného prohlášení o uzavření dílčí smlouvy o postoupení pohledávek se seznamem postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že na žalobkyni byla postoupena na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 1. 2023 pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] za žalovaným ze smlouvy o půjčce [číslo] ve výši 33 118 Kč. 5. Z oznámení žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne 16. 1. 2023 s podacím archem soud zjistil, že oznámení bylo žalovanému odesláno dne 17. 1. 2023 a byl v něm vyzván k úhradě dlužné částky ze smlouvy [číslo] uzavřené s původní věřitelkou ve výši 33 220,74 Kč do 2. 2. 2023. 6. Z předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že dne 28. 4. 2023 byla odeslána žalované výzva k úhradě dluhu ze smlouvy [číslo] v celkové výši 33 118 Kč do 9. 5. 2023. 7. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání soud zjistil, že se jedná o výpis z interního systému žalobkyně, podle něhož byl dne 20. 2. 2023 sepsán obyčejný dopis a ve dnech 21. 2. 2023, 28. 2. 2023 a 16. 3. 2023 byly uskutečněny cesty terénního pracovníka na kontaktní adresu žalovaného. 8. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázáno, že na žalobkyni byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku na základě smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní dne 5. 1. 2023 postoupena pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovaným dne 28. 6. 2022, ve znění ze dne 5. 7. 2022 a označené jako smlouva o úvěru. Na jejím základě původní věřitelka vyplatila žalovanému částku ve výši 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 12. 7. 2022. Po právní stránce posoudil soud tuto smlouvu dle jejího obsahu jako smlouvu o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto smlouvu současně posoudil v intencích ust. § 86 a ust. § 87 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalovaného zápůjčku vrátit, k tomuto tvrzení však nepředložila žádné důkazy. Protože k jednání soudu se žalobkyně nedostavila, nemohla být o těchto nedostatcích soudem poučena dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. Soud proto smlouvu o zápůjčce vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá citovaného zákona. V řízení bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy původní věřitelka vyplatila žalovanému částku ve výši 25 000 Kč, kterou žalovaný nevrátil. Žalovaný je proto povinen v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona tuto částku vrátit žalobkyni. Splatnost pohledávky nastala dne 2. 2. 2023 na základě oznámení o postoupení pohledávky, které bylo žalovanému prokazatelně odesláno dne 17. 1. 2023. Ode dne 3. 2. 2023 je tak žalovaný v prodlení a žalobkyni náleží v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku úrok z prodlení z částky 25 000 Kč. 9. Pokud se jedná o náklady žalobkyně účelně vynaložené na mimosoudní vymáhání, pak soud vznik tohoto nároku nemá za prokázaný, a i v tomto směru byl připraven žalobkyni u jednání poučit. 10. Soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 000 Kč s úrokem z prodlení a ve zbytku žalobu zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobkyni tak byla přiznána náhrada ve výši 956 Kč. Žalobkyně měla v řízení 68 % úspěch, neúspěšná byla z 32 %. Přiznaná náhrada představuje 36 % z odměny zástupce žalobkyně dle advokátního tarifu za tři úkony právní služby ve výši 900 Kč, náhrady s tím souvisejících hotových výdajů ve výši 300 Kč, náhrady DPH ve výši 252 Kč a soudního poplatku ve výši 1 204 Kč (celkem 2 565 Kč).