130 C 279/2023-78 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi původní věřitelkou [právnická osoba] a žalovanou byla dne 9. 2. 2006 uzavřena smlouva o půjčce [číslo]. Původní věřitelka na základě této smlouvy poskytla žalované v hotovosti půjčku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 280 Kč v 52 týdenních splátkách nejpozději 8. 2. 2007. Žalovaná částka se skládala z půjčky ve výši 20 000 Kč a souhrnného poplatku (kapitalizovaného úroku) ve výši 10 976 Kč. Žalobkyně tvrdila, že pohledávka byla postoupena nejprve smlouvou ze dne 19. 6. 2015 na [anonymizována dvě slova] a následně smlouvou ze dne 24. 8. 2018 na žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci jednal dne 9. 10. 2023 v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků řízení. 3. Soud k důkazu přečetl Smlouvu o půjčce ze dne 9. 2. 2006, smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova] s přílohou a oznámením o postoupení pohledávky, smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi [anonymizována dvě slova] a žalobkyní s přílohou a oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvu a doklady o odeslání. 4. Soud se v prvé řadě zabýval svou mezinárodní příslušností, když žalobkyně je zahraniční právnickou osobou se sídlem v Maltské republice, a dospěl k závěru, že mezinárodní příslušnost českých soudů je dána článkem 18 odst. 2 Nařízení EU [číslo] neboť jak Česká republika, v níž má žalovaná bydliště, tak Maltská republika, v níž sídlí žalobkyně, jsou členy Evropské unie. V souladu s ust. § 8 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, pak postupoval soud v řízení podle českých právních předpisů. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval v souladu s ust. § 87 odst. 1 téhož zákona české právo, když smlouva, z níž nárok uplatněný žalobou vyplývá, byla uzavřena dle českého práva. 5. Soud z předložených listinných důkazů zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 6. 2015 na [právnická osoba] S. à. r. l. pohledávku za žalovanou ve výši 30 976 Kč vyplývající ze smlouvy o půjčce [číslo] [právnická osoba] [anonymizováno] postoupila smlouvou ze dne 24. 8. 2018 na žalobkyni. Uvedená smlouva o půjčce byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovanou dne 9. 2. 2006. Na základě této smlouvy poskytla [právnická osoba] žalované půjčku ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Půjčku se žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 280 Kč v 52 týdenních splátkách po 640 Kč. První splátka byla splatná do 7 dnů od uzavření smlouvy, tj. 16. 2. 2006. Při 52 týdenních splátkách tak měla být celá půjčka splacena 9. 2. 2007. V článku 5 smluvních podmínek bylo sjednáno, že jakékoli zaplacené splátky se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a po jeho úplné úhradě na jistinu půjčky. Žalovaná byla naposledy vyzvána k úhradě dluhu ve výši 30 976 Kč předžalobní výzvou odeslanou dne 27. 4. 2023. 6. Soud má za prokázáno, že mezi původní věřitelkou a žalovanou byla dne 9. 2. 2006 uzavřena smlouva o půjčce dle ust. § 657 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, na jejímž základě původní věřitelka předala žalované půjčku ve výši 20 000 Kč a ta se jí zavázala spolu s úrokem stanoveným v pevné částce 13 280 Kč označeným jako souhrnný poplatek vrátit ve sjednaných 52 týdenních splátkách splatných od 9. 2. 2007. Pohledávka byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 postoupena nejprve na [právnická osoba] S. à. r. l. a následně na žalobkyni. V době postoupení pohledávky na žalobkyni činil dluh ze smlouvy o půjčce 20 000 Kč na jistině a 10 976 Kč na úroku. Protože žalovaná existenci dluhu a jeho výši nijak nerozporovala, vyhodnotil soud žalobu v tomto směru jako důvodnou. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonné výši až za dobu po postoupení pohledávky. Protože žalovaná se dostala do prodlení nejpozději v únoru 2007, posoudil soud nárok na úrok z prodlení dle ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 a dospěl k závěru, že i v tomto směru je žaloba důvodná. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. a žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč. Tato částka se skládá z odměny advokáta za tři úkony právní služby ve výši 900 Kč a s tím související náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč dle ust. § 14b advokátního tarifu, z toho vypočtené náhrady 21 % DPH ve výši 252 Kč a náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč.