130 C 286/2023-93 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 11 950 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne 20. 2. 2018 smlouvu o úvěru [číslo], na základě které bylo žalované otevřeno povolené přečerpání k účtu č. [bankovní účet] až do úvěrového limitu ve výši 10 000 Kč. Úvěr byl veden na účtu č. [bankovní účet]. Úvěr byl schválen ve standardním procesu s doložením příjmů. Příjem byl doložen na základě deklarace a doložení příjmů z historie běžného účtu, a to ve výši 16 500 Kč. Výdaje byly vypočteny na 8 360 Kč na základě informací ze žádosti včetně životního minima. Úrok byl sjednán ve výši 18,9 % ročně. Žalovaná byla povinna zajistit na účtu k poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce dostatek disponibilních prostředků k automatické úhradě. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, žalobkyně jej proto ke dni 30. 4. 2019 zesplatnila. Žalovaná částka se skládala z jistiny ve výši 10 000 Kč a poplatků ve výši 1 950 Kč. Dále žalobkyně požadovala příslušenství s podobě úroků a úroků z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání dne 21. 11. 2023 se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení, jak mu to umožňuje ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Z žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaná dne 20. 2. 2018 požádala o poskytnutí úvěru do výše úvěrového limitu ve výši 10 000 Kč formou povoleného přečerpání k účtu č. [bankovní účet]. V té žalovaná uvedla, že je svobodná, bezdětná, bydlí sama v nájemním bytě a je zaměstnaná u [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem 16 500 Kč, jiné příjmy nemá, výdaje neuvedla. Příjem byl doložen z historie běžného účtu vedeného u žalobkyně. 4. Ze smlouvy o [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] a všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne 14. 9. 2017 smlouva, na jejímž základě žalobkyně zřídila a vedla pro žalovanou účet č. [bankovní účet]. 5. Ze smlouvy o úvěru formou povoleného přečerpání účtu [číslo] ze dne 20. 2. 2018 a obchodních podmínek pro povolené přečerpání účtu soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky formou povoleného přečerpání na jejím účtu č. [bankovní účet] do výše úvěrového limitu 10 000 Kč za úrok ve výši 18,9 % ročně. Úrok byla žalovaná povinna uhradit vždy ke konci kalendářního měsíce tak, že na svém účtu měla mít dostatek peněz k automatické úhradě měsíčních splátek úroků, úroků z prodlení a smluvní pokuty. 6. Z CBC informací soud zjistil, že před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně prověřovala splátkové kontrakty a hypotéky žalované, kreditní karty, úvěrové karty a stavební spoření a nesplátkové kontrakty a debety na běžném účtu. Zjistila přitom, že žalovaná má 3 splátkové kontrakty s nesplacenou jistinou ve výši celkem 56 172 Kč a měsíčními splátkami v celkové výši 6 435 Kč. Šlo o 3 osobní úvěry, první byl poskytnut dne 23. 9. 2017 se splatností ve splátkách do 3. 11. 2018, druhý dne 6. 12. 2017 se splatností do 30. 1. 2019 a třetí ze dne 11. 9. 2017 se splatností do 5. 11. 2018. 7. Z důkazu označeného jako CRIF soud zjistil, že žalobkyně schválila žádost o povolené přečerpání účtu žalované s nutností doložení příjmů, a to o 10 000 Kč. Vycházela přitom z toho, že žalovaná je svobodná, bezdětná, žijící sama v nájemním bytě, je vyučená, je zaměstnána na dobu neurčitou u [právnická osoba] jako manuálně pracující, s čistým měsíčním příjmem ve výši 16 500 Kč. 8. Z historie úvěru (ZUHI) – soupisu pohybů na účtu č. [bankovní účet] za dobu 20. 2. 2018 do 4. 12. 2018 soud zjistil, že úvěrový účet byl otevřen dne 20. 2. 2018 s úvěrovým limitem 10 000 Kč. Za uvedenou dobu žalovaná vyčerpala celkem 113 397,01 Kč a splatila celkem 95 492,54 Kč. 9. Z výzvy ze dne 17. 12. 2018, 14. 1. 2019, 7. 2. 2019, 14. 2. 2019 a 7. 3. 2019 s dodejkami a z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 2. 5. 2019 s dodejkou soud zjistil, že žalovaná ani přes výzvy neplnila platební závazky ze smlouvy a žalobkyně proto ke dni 3. 4. 2019 prohlásila všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné s tím, že ke dni zesplatnění činil dluh celkem 12 955,26 Kč. Veškeré písemnosti byly zasílány na adresu žalované [adresa]. 10. Z předžalobní výzvy vyhotovené dne 3. 5. 2023 a podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého zástupce žalovanou k zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru [číslo] před podáním žaloby. Předžalobní výzva byla zaslána na adresu [adresa]. 11. Z předsmluvních informací a historie účtu (History Inquiry) soud nečinil žádná zjištění. Důkazní návrh evidencí úvěru (ZUV) soud zamítl, neboť jej považoval za nadbytečný, když skutkově významné skutečnosti soud zjistil z historie úvěru (ZUHI). 12. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 20. 2. 2018 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve formě povoleného přečerpání prostředků na běžném účtu do výše 10 000 Kč. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto musel smlouvu současně posoudit v intencích ust. § 86 a ust. § 87 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Že žalobkyně nesplnila podmínky zodpovědného úvěrování, vyplývá již ze žalobních tvrzení a bylo prokázáno předloženými důkazy, z nichž je zřejmé, že žalobkyně nezkoumala výdajovou stránkou majetkových poměrů žalované, např. skutečné výdaje na bydlení a živobytí a nezohlednila správně ani splátkové zatížení žalované. Nadto žalobkyně úvěr poskytla přesto, že věděla o tom, že žalovaná již je zatížena úvěrovými splátkami ve výši 6 435 Kč měsíčně. Soud proto smlouvu o úvěru vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá citovaného zákona. V řízení bylo současně prokázáno, že na základě neplatné smlouvy žalovaná vyčerpala částku celkem ve výši 113 397,01 Kč a ze stejného titulu uhradila žalobkyni částku ve výši 95 492,54 Kč. Rozdíl mezi těmito částkami činí 17 904,47 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně tvrdila, že žalovaná jí dluží na jistině částku 10 000 Kč, tedy nižší, než je uvedený rozdíl, zavázal soud (vázán žalobou dle ust. § 153 odst. 2 o. s. ř.) žalovanou v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta druhá citovaného zákona žalovanou zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč. Přitom tuto částku soud považuje za splatnou až na základě doručení žaloby dne 29. 9. 2023, neboť je mu známo z úřední činnosti (Centrální evidence obyvatel), že na adrese, na kterou žalobkyně zasílala písemnosti, žalovaná nemá evidováno trvalé bydliště od 18. 12. 2019. Pohledávka ve výši 10 000 Kč se tak stala splatnou v souladu s ust. § 1958 odst. 2 občanského zákoníku dne 30. 9. 2023. Ode dne následujícího je žalovaná povinna v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku platit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobkyni tak byla přiznána náhrada ve výši 360 Kč. Žalobkyně měla v řízení 58 % úspěch, neúspěšná byla ze 42 %. Při posouzení procesní úspěšnosti soud vycházel z jistiny a příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku. Přiznaná náhrada představuje 16 % z odměny zástupce žalobkyně dle advokátního tarifu za tři úkony právní služby ve výši 900 Kč, náhrady s tím souvisejících hotových výdajů ve výši 300 Kč, náhrady DPH ve výši 252 Kč a soudního poplatku ve výši 400 Kč (celkem 2 252 Kč).