107 C 373/2023-32 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 25. 8. 2023, upřesněnou podáním z 23. 10. 2023 a podáním z 12. 12. 2023, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 24 703,72 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně - společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřela s žalovaným dne 24. 6. 2021 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě předala žalovanému při uzavření smlouvy peněžní prostředky v hotovosti ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatky a úrokem v celkové výši 20 477 Kč v pravidelných 52týdenních splátkách ve výši 394 Kč (poslední splátka 383 Kč). Žalovaný od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem 1 767,28 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením shora uvedené smlouvy řádně, když vycházela z informací, které poskytl žalovaný ohledně svých rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů, z karty zákazníka (žádosti o zápůjčku). Žalovaný neuhradil ani přes předžalobní upomínku žalobkyně na dlužnou částku ničeho dalšího. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluveného zástupce žalobkyně (a omluvené žalobkyně) a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu dále jen „o. s. ř.“). 3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2022 včetně seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení o postoupení pohledávky z 20. 12. 2022, oznámení o postoupení z 15. 2. 2023 a podacího lístku z 16. 2. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce [číslo] se všemi právy a povinnosti na žalobkyni a žalovanému bylo postoupení oznámeno dopisem z 20. 12. 2022, odeslaným doporučeně dne 16. 2. 2023, ve kterém byl současně vyzván k zaplacení do 28. 2. 2023. 4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] z 24. 6. 2021 vč. smluvních podmínek a standardní informace o spotřebitelském úvěru z 24. 6. 2021 soud zjistil, že tato byla dne 24. 6. 2021 uzavřena mezi společností [právnická osoba] (právní předchůdkyní žalobkyně) a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalovanému v hotovosti v den podpisu částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit 20 477 Kč (tj. jistinu 10 000 Kč, úrok 5 101 Kč, poplatek za zpracování ve výši 1 500 Kč, poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 2 316 Kč a doplňkové pojištění ve výši 1 560 Kč) v pravidelných 52týdenních splátkách ve výši 394 Kč, poslední splátka ve výši 383 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou Smluvní podmínky Smlouvy o spotřebitelském úvěru uvedené na zadní straně Smlouvy. Podle Smlouvy je úroková sazba stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání Smlouvy, uplatňuje se jako roční úroková sazba a její výše je 88 %. 5. Ze zákaznické karty – žádosti o úvěr ze dne 24. 6. 2021 soud zjistil, že žalovaný sdělil v den sepsání právní předchůdkyni žalobkyně, že má měsíční příjem ve výši 27 811 Kč, a jeho pravidelné měsíční výdaje jsou odhadem ve výši 5 000 Kč, je svobodný, žije s rodiči, nemá žádnou vyživovací povinnost a nevlastní automobil, a toto měl doložit pracovní smlouvou z 25. 3. 2017 a výplatními páskami za období [číslo]. 6. Z výzvy k plnění z 29. 5. 2023 a podacího archu z 5. 6. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ze smlouvy [číslo] do 9. 6. 2023, tato mu byla odeslána doporučeně dne 5. 6. 2023. 7. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 22. 8. 2023 soud zjistil, že žalobkyně evidovala ve svém systému ke smlouvě o zápůjčce [číslo] dvě cesty terénního pracovníka na adresu žalovaného, a to ve dnech 3. 4. 2023 a 30. 3. 2023. 8. Na základě výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně předala dne 24. 6. 2021 žalovanému částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem, poplatky a pojištěním v celkové výši 20 477 Kč v 52týdenních splátkách. Žalovaný nehradil dluh řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. 9. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud má za prokázáno, že žalobkyně je v této věci dle § 1 879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) aktivně legitimována, neboť smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2022 byla pohledávka za žalovaným ze smlouvy [číslo] postoupena z původní věřitelky na žalobkyni a žalovanému bylo postoupení řádně oznámeno dopisy ze dne 20. 12. 2022 a 15. 2. 2023, které mu byly zaslány dne 16. 2. 2023. Mezi původní věřitelkou a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce v hotovosti dle ust. § 2 390 o. z., dle které právní předchůdkyně žalobkyně předala žalovanému peněžní prostředky v hotovosti ve výši 10 000 Kč při uzavření smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, a to spolu s úroky, poplatky a doplňkovým pojištěním ve výši 10 477 Kč v pravidelných 52týdenních splátkách po 394 Kč (poslední 383 Kč). V době od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky žalovaný uhradil celkem 1 767,28 Kč, od postoupení pohledávky do dne rozhodnutí soudu nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by žalovaný na zápůjčku něčeho dalšího uhradil, ať již původní věřitelce či přímo žalobkyni. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků smluvního vztahu jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně pouze tvrdila, že její právní předchůdkyně tuto svou povinnost splnila tím, že se dotazovala žalovaného na jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, avšak k tomuto tvrzení doložila pouze vyplněnou kartou zákazníka (bez přiložených listin). Odhadované výdaje ve výši 5 000 Kč nijak nedoložila, ani netvrdila, že žalovaného prověřovala ve veřejně dostupných databázích. Vyplněná karta zákazníka – žádost o úvěr, bez přiložených dokumentů, není pro soud dostačující pro závěr, že poskytovatel úvěru (právní předchůdkyně žalobkyně) posuzoval úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, příp. z databází nebo jiných zdrojů. Soud proto dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé, druhé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle ust. § 580 a § 588 o. z., se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu (nikoliv pouze relativní – blíže viz Rozsudek soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy žalovanému 10 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradila 1 767,28 Kč, poté od postoupení pohledávky do dnešního dne neuhradil ničeho. Žalobkyně má tedy nárok na vrácení jistiny v částce 8 232,72 Kč (10 000 Kč – 1 767,28 Kč) dle ust. § 2 991 a násl. o. z. Žalobkyni byl přiznán podle § 1 970 o. z., rovněž úrok z prodlení z této částky, a to ode dne 1. 3. 2023 do zaplacení. Úroky byly žalobkyni přiznány ve výši 11,75 % ročně, tj. ve výši požadované žalobkyní, neboť soud je vázán jejím návrhem a nemůže jej překročit, byť by žalobkyně měla nárok na úrok vyšší. Úroky byly žalobkyni přiznány až ode dne 1. 3. 2023 do zaplacení vzhledem k tomu, že žalobkyně vyzvala žalovaného prokazatelně, až ve chvíli, kdy žalovanému byl doručen dopis oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla i výzva k zaplacení ze dne 20. 12. 2022. Z tohoto důvodu byl zamítnut požadavek žalobkyně na úroky z prodlení za dobu předcházející datu 1. 3. 2023, kdy žalovaný nebyl v prodlení. Žaloba byla také zamítnuta co do částky 1 767,28 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 009,72 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 169,86 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 23. 9. 2022 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 K