107 C 385/2023-34 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným dne 6. 11. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 650 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tvrzením, že společnost [právnická osoba], [IČO] (původní věřitelka) a žalobkyně uzavřely dne 1. 6. 2023 smlouvu o postoupení pohledávek vč. seznamu pohledávek, jehož součástí byla i pohledávka za žalovaným. Původní věřitelka a žalovaný uzavřeli dne 16. 2. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] na základě níž žalovaný načerpal úvěr v konečné výši 15 000 Kč (+ úrok 3 000 Kč, administrativní poplatek 3 000 Kč a odměna za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč), který měl být splacen v 60 týdenních hotovostních splátkách po 450 Kč, počínaje 23. 2. 2021 a poslední splátka měla být stanovena na 12. 4. 2022. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru splnila svou povinnost dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný však na pohledávku ze smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 2. 2021 (spotřebitelském úvěru) plnil pouze částkou 6 350 Kč. Za období od postoupení pohledávky do rozhodnutí soudu, nebylo hrazeno na dlužnou částky ničeho (ani po odeslání předžalobní výzvy). Žalobkyně tedy požadovala 20 650 Kč (sestávající z dlužné jistiny 15 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 5 650 Kč), kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 031,77 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 610,50 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a úrok 20,88 % ročně z částky 15 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K jednání dne 1. 2. 2024 se dostavil a uvedl, že neví, kdo je žalobkyně, že s touto nic neuzavřel a dále uvedl, že nemá na splacení najednou. 4. Soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu dále jen „o. s. ř.“). 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 16. 2. 2021 soud zjistil, že tato byla uzavřena dne 16. 2. 2021 mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále také jen„ společnost“) a žalovaným. Společnost se na základě této smlouvy poskytla žalovanému v den podpisu 15 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal vrátit 27 000 Kč (tj. jistinu ve výši 15 000 Kč, úrok ve výši 3 000 Kč, administrativní poplatek 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč) v 60týdenních splátkách po 450 Kč. Podle smlouvy úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání Smlouvy, uplatňuje se jako roční úroková sazba a její výše je 32,15 %. 6. Z karty zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 16. 2. 2021 soud zjistil, že žalovaný sdělil společnosti, že je rozvedený, má učňovské vzdělání, bydlí v nájemním bytě, v domácnosti bydlí s partnerkou a 2 nezaopatřenými dětmi, má pravidelný měsíční příjem 15 041 Kč, pracovní smlouvu uzavřenou na dobu určitou do 31. 1. 2022 a odhadl měsíční výdaje na 11 000 Kč (5 000 Kč na nájem, inkaso a energie, osobní výdaje 6 000 Kč, 1 000 Kč splátky stávajících úvěrů). Příjmovou stránku měla společnost ověřit z potvrzení o příjmu od zaměstnavatele a výplatních pásek a výdajovou z nájemní smlouvy. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu pohledávek ze dne 1. 6. 2023 včetně seznamu, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 7. 6. 2023, oznámení o postoupení pohledávky z 23. 6. 2023 a podacího lístku z 23. 6. 2023 soud zjistil, že společnost postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru [číslo] (ve výši 26 250 Kč) se všemi právy a povinnosti na žalobkyni a tomuto bylo postoupení oznámeno dopisem z 23. 6. 2023 společně s výzvou k zaplacení do 10 dnů od obdržení dopisu, dopis byl zaslán na adresu [adresa žalovaného]. 8. Z výzvy k plnění ze dne 29. 9. 2023 a podacího lístku z 2. 10. 2023 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne 2. 10. 2023 výzvu k zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, která je předmětem tohoto řízení na adresu [adresa žalovaného]. 9. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. [číslo jednací] ze dne 31. 7. 2020, soud zjistil, že předmětem řízení byly postoupené nároky žalobkyně z titulu nesplacených smluv o zápůjčkách uzavřených původně mezi společností [právnická osoba] a jinou fyzickou osobou, než je žalovaná v tomto řízení. 10. Z účastnického výslechu žalovaného soud zjistil, že při uzavírání smlouvy o zápůjčce žalovaný předkládal tři výplatní pásky, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu, na výdaje příjmy a výdaje celé domácnosti byl možná dotazován, ale nic kromě shora uvedeného k tomu nedokládal a neví, co si poznačili. Dále uvedl, že nynější majetková situace mu nedovoluje uhradit žalovanou částku najednou, když jeho příjem činí 6 800 Kč (má částečný úvazek a je veden v evidenci Úřadu práce ČR), bydlí v nájemním bytě s partnerkou a 6 dětmi (4 jsou jeho, 1 v pěstounské péči), na nájem platí 6 000 Kč, dále platí zálohy na vodu 1 200 Kč měsíčně, na elektřinu 1 760 Kč měsíčně, plyn 400 Kč měsíčně, dále platí internet [příjmení] a paušály k mobilním telefonům. Další větší výdaje žalovaného jsou výdaje za dětskou výživu a pleny pro jejich nejmenší děti (3měsíční a roční dítě). Dalším příjmem domácnosti je pouze mateřská partnerky, přídavky na děti a dávka pěstounské péče pro jedno z dětí, žádné další dávky ani příjmy žalovaný nemá. Žádá soud o případnou možnost plnění ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně. 11. Na základě shora uvedených důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 16. 2. 2021 částku 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 27 000 Kč. Žalovaný nehradil dluh řádně a včas. Pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a toto bylo žalovanému oznámeno na adresu [adresa žalovaného], poslední známou adresu, kterou měla žalobkyně k dispozici. 12. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud má za prokázáno, že žalobkyně je v této věci dle ust. § 1 879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) aktivně legitimována, neboť smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 byla pohledávka za žalovaným ve výši 26 250Kč postoupena z původní věřitelky na žalobkyni a žalovanému bylo postoupení řádně oznámeno dopisem ze dne 23. 6. 2023. Mezi původní věřitelkou a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru (zápůjčce) v hotovosti dle ust. § 2 390 o. z., dle které se právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč při uzavření smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, a to spolu s úrokem administrativním poplatkem, odměnou za hotovostní inkaso splátek a odměnou za poskytnuté pojištění v 60týdenních splátkách, v celkové částce 27 000 Kč. V době od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky žalovaný uhradil na smlouvu [číslo] částku 6 350 Kč, od postoupení pohledávky do dne rozhodnutí soudu nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by žalovaný na zápůjčku něčeho uhradil, ať již původní věřitelce či přímo žalobkyni. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků smluvního vztahu jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně pouze tvrdila, že její právní předchůdkyně tuto svou povinnost splnila, mj. tím, že se dotazovala žalovaného na jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, avšak k tomuto tvrzení doložila pouze vyplněnou žádost o úvěr, nedoložila tvrzený příjem, který je v žádosti uveden (tvrzenými pracovní smlouvu, výplatními páskami), výdaje (pracovní smlouvou). Dále tvrdila, že žalovaného ověřovala v insolvenčním rejstříku. Vyplněná žádost o úvěr bez přiložených listin, není pro soud dostačující pro závěr, že poskytovatel úvěru (právní předchůdkyně žalobkyně) posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, příp. z databází nebo jiných zdrojů. Co se týče předloženého rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. [číslo jednací] ze dne 31. 7. 2020, soud v tomto případě nesouhlasí se závěry uvedeným