108 C 288/2023-75 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 15 198,02 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že je právním nástupcem společnosti [právnická osoba] a tato společnost jako poskytovatel finančních produktů pod značkou [anonymizováno] uzavřela se žalovaným dne 26. 9. 2021 smlouvu o hotovostním úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal finanční prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky ve výši 19,99 % ročně, to vše ve 25 měsíčních splátkách. Před uzavřením smlouvy původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Vycházel z příjmů tvrzených žalovaným, které následně ověřil na základě podkladů předložených žalovaným. Při zkoumání výdajů žalovaného porovnal výši tvrzenou žalovaným s normativními náklady na bydlení v daném místě a čase s právními předpisy stanovenou částkou životního minima. Ohledně závazků žalovaného vycházel z tvrzení žalovaného a informací čerpaných z dostupných bankovních a nebankovních registrů, registru SOLUS a insolvenčního rejstříku. Smluvní strany sjednaly oprávnění původního věřitele v případě kvalifikovaného porušení smlouvy žalovaným, zesplatnit úvěr a naúčtovat žalovanému smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou opožděnou splátku či platbu. Původní věřitel dne 14. 6. 2023 zaslal žalovanému oznámení o zesplatnění úvěru s výzvou k doplacení dlužné jistiny ve výši 12 603,76 Kč, dlužného smluvního úroku ve výši 689,26 Kč, dlužného pojistného ve výši 405 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč. Se zaplacením dluhu ve výši 12 603,76 Kč je žalovaný v prodlení a žalován je proto také zákonný úrok z prodlení. Na úhradu svého dluhu zaplatil žalovaný celkem částku 26 496 Kč. 2. Dne 26. 9. 2021 je datováno vyhotovení smlouvy o úvěru mezi společností [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Předmětem smlouvy bylo vymezení smluvních práv a povinností při poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou 19,99 % ročně. Listina neobsahuje podpis žalovaného. Tyto skutečnosti má soud z obsahu listiny za prokázány. Z potvrzení o vyplacení úvěru a výpisu z účtu žalovaného má soud za prokázáno, že dne 27. 9. 2021 vyplatila společnost [právnická osoba] na účet žalovaného částku 30 000 Kč. 3. Blíže neurčeného data byla vyhotovena listina označená jako úvěrová zpráva, z níž je patrno, že od 28. 7. 2021 čerpal žalovaný úvěr ve výši 100 000 Kč, který měl splácet 95 měsíčními splátkami po 1 534 Kč. Jeho žádosti o další úvěry ve výši 100 000 Kč ze dne 20. 7. 2021 a 2. 9. 2021 byly odmítnuty. Původní věřitel měl k dispozici osobní údaje žalovaného a také údaj o tom, že sám žalovaný uvedl příjem ve výši 21 000 Kč. Od svého zaměstnavatele měl k dispozici příjem ve faktické průměrné výši 19 620 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl výdaje ve výši 7 500 Kč, z toho na bydlení 6 000 Kč Tyto skutečnosti má soud za prokázány z úvěrové zprávy a tabulek na čl. 12, 38 a 39 spisu. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 6. 2021 do 1. 9. 2021 má soud za prokázáno, že mu byla v tomto období vyplácena mzda v průměrné výši 19 196 Kč a přestože 28. 7. 2021 na tento účet dorazila částka úvěru ve výši 100 000 Kč, konečný zůstatek byl ve výši 59 Kč. Dne 4. 8. 2021 zaplatil žalovaný [právnická osoba] kauci ve výši 8 110 Kč. Z obsahu výpisu není patrno, jaké byly pravidelné mandatorní výdaje žalovaného. 4. Ke dni [datum] došlo k zápisu v obchodním rejstříku o tom, že na základě projektu fúze ze dne [datum] se sloučila společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], jakožto nástupnická společnost se společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], jakožto společností zanikající. Jmění zanikající společnosti [právnická osoba] přešlo na nástupnickou společnost [právnická osoba] 5. Dne 14. 6. 2023 vyhotovil původní věřitel oznámení o zesplatnění úvěru adresované žalovanému, v němž jej vyzval k zaplacení žalované částky do 10 dnů. Dne 15. 6. 2023 byla tato listina odeslána doporučenou zásilkou žalovanému. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení výzvy a části poštovního podacího archu. 6. Kromě výše uvedeného soud dále provedl důkaz historií zásilky, podstatnými údaji o úvěru, potvrzením o zaslání potvrzovací SMS, splátkovým kalendářem, úvěrovými podmínkami a fotografiemi občanského průkazu žalovaného. Z těchto důkazů neučinil s ohledem na níže uvedený právní závěr žádná pro věc relevantní skutková zjištění. 7. Žalobkyně v řízení tvrdila, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Z listinných důkazů předložených žalobkyní však tato skutečnost neplyne. Listina označená jako smlouva o úvěru sice obsahuje identifikační údaje žalovaného, postrádá však jakýkoliv projev vůle žalovaného, aby mohla být důkazem o vzniku dvoustranného závazku mezi žalovaným a žalobkyní. Předložená smlouva neobsahuje podpis žalovaného a i v případě tvrzení o jejím uzavření prostřednictvím elektronické komunikace na dálku, je podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. I pokud by žalovaný samotný dokument podepsal připojením určitých dat sloužících k podpisu, vždy je z hlediska dokazování podstatné prokázat identitu jednající osoby a integritu, tedy následnou nezměnitelnost, podepsaného dokumentu. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, ze kterého by bylo možno zjistit jakékoliv právní jednání žalovaného. Na žalobkyni leželo důkazní břemeno o jí tvrzených skutečnostech a neunesla jej. Nelze mít za to, že pokud žalovaný tvrzení žalobkyně nerozporoval (neboť byl po celou dobu řízení nečinný), lze z těchto tvrzení bez dalšího vycházet. Pouhá procesní pasivita žalovaného nemůže být vykládána tak, že proti nároku neprotestuje, či jej snad činí nesporným. O nutnosti vést další dokazování o dosud neprokázaných skutečnostech byla žalobkyně soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. a přes poučení soudu žádné další důkazy nenavrhla. Stejně tak byla žalobkyně soudem poučena, že soud nemá za prokázáno, že původní věřitel vynaložil ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Původní věřitel si sice vyžádal od žalovaného výpis z jeho účtu, čímž získal přehled o jeho příjmech, avšak z hledisky výdajů žalovaného se spolehl pouze na tvrzení žalovaného, které verifikoval statistickými údaji o nákladech na bydlení a s životním minimem. Tento způsob ověření úvěruschopnosti žalovaného však neposkytl původnímu věřiteli žádnou představu o konkrétní situaci žalovaného, o jeho nutných individuálních výdajích. Z výpisu z účtu je navíc patrno, že přestože žalovaný obdržel částku 100 000 Kč z dříve sjednaného úvěru, jeho účet vykoval disponibilní zůstatek pouze ve výši 59 Kč. I o této skutečnosti byla žalobkyně poučena, žádné další důkazy však soudu nenavrhla. Za situace, kdy žalobkyně neprokázala smluvní právní důvod svého nároku, ani skutečnost řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, se soud zabýval otázkou, zda lze žalobě vyhovět jako bezesmluvnímu nároku žalobkyně. V tomto směru dospěl k závěru, že je prokázáno, že původní věřitel odeslal žalovanému na jeho účet částku 30 000 Kč a za absence jakéhokoli smluvního důvodu přijetí této částky se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, které je žalovaný povinen žalobkyni jako nástupkyni původního věřitele vydat. Žalovaný však již plnil částku 26 496 Kč. S ohledem na výše uvedené bylo proto žalobě vyhověno co do částky 3 504 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení v zákonné výši ve smyslu §§ 1968 a 1970 občanského zákoníku, a to od 27. 6. 2023 v návaznosti na oznámení o zesplatnění dluhu. Co do částky 11 694,02 Kč s příslušenstvím, která představuje nároky žalobkyně založené smlouvou, jejíž existence nebyla prokázána, byla žaloba zamítnuta. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.