108 C 403/2023-43 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení částky 25 642,35 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], byla dne 11. 6. 2020 uzavřena Smlouvy o úvěru [číslo] (dále také jen„ Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč (dále také jen„ úvěr“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy. Kromě vrácení poskytnuté částky se dále žalovaná zavázala zaplatit věřiteli sjednaný úrok a poplatky. Právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], jako poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Žádosti o úvěr ze dne 11. 6. 2020 (dále jen„ Žádost“) a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Doložení příjmu Žadatele“. Teprve následně, po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovanou uzavřena smlouva o úvěru. V Žádosti žalovaná uvedla, že je na rodičovské dovolené, výše jejích měsíčních příjmů činí celkem 20 062 Kč a výše jejích měsíčních výdajů celkem 13 150 Kč. Tvrzenou majetkovou situaci žalované si právní předchůdce žalobkyně ověřil z výpisu z běžného účtu, rozhodnutí o rodičovském příspěvku a dohody o alimentech. Žalovaná v Žádosti prohlásila a svým podpisem stvrdila, že údaje, které právnímu předchůdci žalobkyně před uzavřením Smlouvy poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, a které si právní předchůdce žalobkyně ověřil, a dále s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet úvěr v poskytnuté výši 24 000 Kč s měsíční splátkou 2 709 Kč je dostatečná. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v Žádosti o úvěr. V tomto směru žalobkyně poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku, která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Celkovou dlužnou částku ve výši 54 180 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 14 měsíčních splátkách po 2 709 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Na úhradu svých závazků zaplatila pouze 38 975 Kč. V důsledku porušení smluvních povinností žalované hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve Smlouvě. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení neuhrazené jistiny, sjednaných úroků a poplatků, smluvní pokuty ve výši 25 642,35 Kč, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023. 2. Mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 11. 6. 2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dle které byly žalované v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 24 000 Kč a žalovaná se zavázala věřiteli tuto částku vrátit spolu se úrokem a dalšími úhradami v celkové výši 30 180 Kč formou 14 měsíčních splátek po 2 709 Kč Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy. Na úhradu úvěru zaplatila žalovaná celkem částku 38 975 Kč jak má soud za prokázáno z přehledu plateb. Ze žádosti o úvěr má soud za prokázáno, že žalovaná v ní uvedla, že je na mateřské dovolené, má k dispozici rodičovský příspěvek ve výši 7 100 Kč a další státní příspěvky ve výši 12 962 Kč a výpis z bankovního účtu. Dále uvedla, že je svobodná, bydlí v nájemním bydlení, má vyživovací povinnost ke dvěma dětem. Její výdaje za bydlení činí dle jejího prohlášení 3 000 Kč, výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady 9 090 Kč a měsíční splátky stávajících půjček 860 Kč měsíčně, telefon 200 Kč. Dne 2. 8. 2023 uzavřeli společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník smlouvu o postoupení pohledávek, mezi nimiž je také žalovaná pohledávka, jak má soud za prokázáno ze smlouvy o postoupení pohledávek a části seznamu postoupených případů. Předžalobní výzvou ze dne 1. 11. 2023 byla žalovaná vyzvána k zaplacení žalované částky do 16. 11. 2023, jak má soud za prokázáno z předžalobní výzvy a podacího lístku. 3. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovanou postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované částku 24 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit během 14 měsíců formou sjednaných splátek spolu s další částkou ve výši 30 180 Kč. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících občanského zákoníku smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru“), tj. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soudem zjištěný způsob, jakým poskytovatel úvěru zkoumal schopnost žalované úvěr splácet, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Především je nutno konstatovat, že jediným příjmem žalované jsou dávky poskytované státem a zejména v otázce výdajové se věřitel spokojil pouze s tvrzeními žalované, přičemž výše výdajů spojených s bydlením pro žalovanou a její dvě nezaopatřené děti, stejně jako výše měsíčních výdajů pro tři osoby se soudu jeví jako nepravděpodobně nízká. Věřitel si přitom jejich výši žádným způsobem neověřil. Žalobkyně, ač soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. neposkytla soudu žádné další důkazy k prokázání jejího tvrzení, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost vynaložit před uzavřením smlouvy odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalované. Poskytovatel úvěru tak poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a v důsledku toho je smlouva o úvěru neplatná ve smyslu § 87 téhož zákona, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku 24 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na její straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatila již před podáním žaloby částku 38 975 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni již zaplatila. S ohledem na výše uvedené byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. 4. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně 1 úspěšné žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.