113 C 23/2024-27 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 619 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo], na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 8 000 Kč, a to na jeho bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit do [datum]. Na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně požadovala zaplacení jistiny ve výši 8 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 382,29 Kč a úroku ve výši 236,71 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla postoupena pohledávka [právnická osoba], za žalovaným na společnost [právnická osoba], která ji dne [datum] postoupila žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne [datum]. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že si předmětnou půjčku bral, ale není si jistý, jestli na ni něco hradil. Požádal o umožnění splátek ve výši 1 000 Kč měsíčně. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum]. Soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] bylo zjištěno, že byla sepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Z dodatku ke smlouvě o půjčce ze dne [datum] bylo zjištěno, že byla sepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a žalovanému bylo prodlouženo datum splatnosti do [datum]. 5. Dle potvrzení o platbě ze dne [datum] se podává, že na účet právní předchůdkyně žalobkyně byla dne [datum] poukázána částka 1 Kč z účtu č. [bankovní účet]. 6. Dle potvrzení o platbě ze dne [datum] se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala dne [datum] částku 8 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. 7. Ze sdělení [právnická osoba], ze dne [datum], vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou účtu č. [bankovní účet] je žalovaný a že dne [datum] byla na účet poukázána částka 8 000 Kč. 8. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], jako postupník koupila od Emma’s credit s. r. o. jako postupitele pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy. 9. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele ([právnická osoba]) pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy. 10. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], odeslané žalovanému téhož dne, postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni. 11. Výzvou k plnění ze dne [datum], odeslané žalovanému téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 12 667,71 Kč, a to do 3 dnů. 12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Úvěr byl žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že prověřila úvěruschopnost žalovaného. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému vycházela. 13. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaný na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytl. Žalovaný na částku 8 000 Kč neuhradil ničeho. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne [datum] s termínem splnění do 3 dnů. Podle ustanovení § 573 o. z. se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Předžalobní výzvu odeslanou dne [datum] má tedy soud za doručenou žalovanému dne [datum]. Za situace, kdy měla být dlužná částka uhrazena ve lhůtě 3 dnů, tedy do [datum], přísluší žalobkyni úroky z prodlení od [datum] do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu [datum], kdy žalovaný nebyl v prodlení s úhradou dlužné částky. 14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. na základě úspěchu ve věci tak, že žalovaný je k jejich náhradě povinen žalobkyni, která byla ve věci úspěšná v rozsahu 22,8 % (žalobkyně byla úspěšná co do 61,4 % a neúspěšná co do 38,6 % z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí), a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) Náklady řízení žalobkyní účelně vynaložené činí částku 2 252 Kč a představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) v celkové výši 900 Kč, když dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. je sazba za jeden úkon právní služby 300 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a náhradu za daň z přidané hodnoty v celkové částce 252 Kč, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH. 15. Na základě výše uvedeného tedy přiznal soud žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 22,8 % z částky 2 252 Kč, tedy ve výši 513,50 Kč. 16. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť žalobkyně zastoupena stejným advokátem podává u zdejšího soudu větší množství žalob na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech. Tato věc nikterak nevybočovala z obvyklé náročnosti takto podávaných žalob. Dle obsahu spisu žalobkyni v souvislosti s tímto řízením další náklady nevznikly. 17. Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalovanému, a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku zástupci žalobkyně. 18. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému byly umožněny měsíční splátky po 1 000 Kč vždy k 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek. Žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a nemohla se tudíž k návrhu žalovaného na možnost splátek vyjádřit. Soudu se však jevilo v rozporu se zásadou procesní ekonomie, aby nařízené jednání odročoval pouze za účelem dotazu na žalobkyni, zda souhlasí s plněním ve splátkách. Žalovaný byl zavázán k takovým splátkám, aby svůj dluh uhradil v přiměřené době s ohledem na své možnosti a při neuhrazení