130 C 409/2023-72 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 29 732 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 8. 12. 2022 postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] ze smlouvy o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovaným dne 20. 10. 2022, ve znění ze dne 1. 11. 2022, byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč, jenž byl zaslán na účet, z něhož žalovaný uskutečnil verifikační platbu. Úvěr se žalovaný zavázal vrátit spolu s příslušenstvím do 19. 11. 2022. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný neuhradil úvěr řádně a včas. Ke dni postoupení činil dluh na jistině 25 000 Kč. V souvislosti s prodlením žalovaného požaduje žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny ve výši 25 000 Kč za dobu od 20. 11. 2022 do 5. 5. 2023, kterou vypočetla do částky 4 150 Kč, neuhrazenou paušální náhradu nákladů na upomínání ve výši 100 Kč, úrok ve výši 5 389 Kč a zákonný úrok z prodlení z jistiny od 20. 11. 2022 do 5. 5. 2023 v kapitalizované výši 341,10 Kč a od 10. 5. 2023 do zaplacení. Dále žalobkyně požadovala úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 482 Kč 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání dne 5. 2. 2024, ač řádně a včas předvolán, se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení, jak mu to umožňuje ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] jejího dodatku, obchodních podmínek a výpisů z účtu původní věřitelky soud zjistil, že mezi [právnická osoba] a žalovaným byla dne 20. 10. 2022 uzavřena smlouva o úvěru ve výši 6 000 Kč, jenž byl vyplacen žalovanému dne 20. 10. 2022 na účet č. [bankovní účet]. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit částku ve výši 6 000 Kč do 19. 11. 2022. Úrok byl sjednán ve výši 1 380 Kč. V dodatku ke smlouvě ze dne 1. 11. 2022 byla částka úvěru navýšena na 25 000 Kč a splatnost prodloužena do 19. 11. 2022. Úrok byl sjednán ve výši 5 489 Kč. Na účet žalovaného byla z účtu [právnická osoba] vyplacena dne 25. 10. 2022 částka 15 000 Kč, dne 28. 10. 2022 částka 1 000 Kč, dne 31. 10. 2022 částka 2 000 Kč a 500 Kč a dne 1. 11. 2022 částka 500 Kč. Ve smlouvě byly sjednány sankce pro případ porušení jakékoli platební povinnosti žalovaného, a to smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny a poplatek za zaslanou upomínku ve výši 50 Kč. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 11. 2022, společného prohlášení o uzavření dílčí smlouvy o postoupení pohledávek dne 5. 5. 2023, seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky s podacím archem soud zjistil, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] za žalovaným ze smlouvy [číslo] ve výši 34 639 Kč. V oznámení o postoupení pohledávky, které bylo odesláno dne 22. 5. 2023, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve výši 34 762,29 Kč do 5. 6. 2023. 5. Z předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že dne 30. 8. 2023 byla odeslána žalovanému výzva k úhradě dluhu ze smlouvy [číslo] ve výši 34 639 Kč s příslušenstvím do 7. 9. 2023. 6. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání soud zjistil, že se jedná o výpis z interního systému žalobkyně, ve kterém žalobkyně uvádí, že dne 22. 6. 2023 byl vyhotoven obyčejný dopis a ve dnech 3. 7. 2023 a 26. 6. 2023 byla uskutečněna cesta terénního pracovníka na kontaktní adresu žalovaného. 7. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázáno, že na žalobkyni byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku na základě smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní dne 5. 5. 2023 postoupena pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovaným dne 20. 10. 2022, ve znění ze dne 1. 11. 2022 a označené jako smlouva o úvěru. Na jejím základě původní věřitelka vyplatila žalovanému celkem částku 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 19. 11. 2022. Po právní stránce posoudil soud tuto smlouvu dle jejího obsahu jako smlouvu o zápůjčce dle § 2390 občanského zákoníku. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto smlouvu současně posoudil v intencích § 86 a § 87 téhož zákona. Dle § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalovaného zápůjčku vrátit, k tomuto tvrzení však nepředložila žádné důkazy. Protože k jednání soudu se žalobkyně nedostavila, nemohla být o těchto nedostatcích soudem poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř. Soud proto smlouvu o zápůjčce vyhodnotil jako neplatnou dle § 87 odst. 1 věta prvá citovaného zákona. V řízení bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy původní věřitelka vyplatila žalovanému celkem 25 000 Kč, které žalovaný nevrátil. Žalovaný je proto povinen v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona tuto částku vrátit žalobkyni. Splatnost pohledávky nastala dne 5. 6. 2023 na základě oznámení o postoupení pohledávky, v němž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v této lhůtě. Oznámení bylo žalovanému prokazatelně odesláno. Ode dne 6. 6. 2023 je tak žalovaný v prodlení a žalobkyni náleží v souladu s § 1970 občanského zákoníku úrok z prodlení z částky 25 000 Kč. Ve zbytku, tj. co do částky 10 121 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. 8. Pokud se jedná o náklady žalobkyně účelně vynaložené na mimosoudní vymáhání, pak soud vznik tohoto nároku nemá za prokázaný a i v tomto směru byl připraven žalobkyni u jednání poučit. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobkyni tak byla přiznána náhrada ve výši 850 Kč. Žalobkyně měla v řízení 69 % úspěch, přiznaná náhrada tak představuje 31 % z odměny zástupce žalobkyně dle advokátního tarifu za tři úkony právní služby ve výši 900 Kč, náhrady s tím souvisejících hotových výdajů ve výši 300 Kč, náhrady DPH ve výši 252 Kč a soudního poplatku ve výši 1 190 Kč (celkem 2 742 Kč). Při posouzení procesního úspěchu žalobkyně soud vycházel z jistiny a příslušenství kapitalizovaného dni vyhlášení rozsudku.