8 C 3/2020-40 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovaná zavázána uhradit jí částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a nahradit náklady řízení ve výši [částka]. K odůvodnění svého návrhu uvedla, že žalovaná uzavřela dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut bezhotovostně úvěr ve výši [částka], který měl být splacen dne [datum]. Žalovaná však svůj dluh neuhradila. Žalovaná částka sestává z nesplaceného úvěru ve výši [částka] a nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a úroků z prodlení. K upřesnění žalobkyně uvedla, že původní věřitel poskytuje půjčky prostřednictvím webové stránky [anonymizováno], a to po předchozí registraci žadatele. Smlouva tak byla sjednána elektronicky. Žalovaná do dne podání žaloby neuhradila ničeho. Žalované byla dne [datum] zaslána předžalobní výzva. 2. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] uzavřenou mezi [právnická osoba], [IČO] a žalobkyní byla pohledávka za žalovanou převedena na žalobkyni. 3. Žalovaná byla vyzvána k vyjádření k žalobě a to usnesením ze dne 11. 11. 2020 č.j. 8 C 3/2020-33 zaslaným na aktuální adresu trvalého pobytu a dále usnesením z téhož dne č.j. 8 C 3/2020-34 byla vyzvána k vyjádření se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů; žalobkyně s tímto postupem souhlasila. Žalovaná se nevyjádřila, soud proto má v souladu s podaným poučením a v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalované za to, že s tímto postupem souhlasí. 5. Soud na základě provedených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav. Původní věřitelka [právnická osoba] poskytla žalované dne [datum] peněžní prostředky ve výši [částka] na základě smlouvy o úvěru uzavřené přes internet. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit jistinu úvěru a zaplatit poplatek ve výši [částka] do [datum]. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná dosud ničeho neuhradila. Žalovaná takové tvrzení nijak nezpochybnila. 6. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: 7. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). [ulice] úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl naplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne [datum] rozhodl Evropský soud dvůr ve věci C [číslo] tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 [číslo]. 8. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud má tedy za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi [právnická osoba] a žalovanou je absolutně neplatná, neboť původní věřitelka nezjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Smluvní dokumentace neobsahuje ani zmínku o konkrétních příjmech a závazcích žalované. 9. Původní věřitelka tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatné smlouvy, a to konkrétně ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru nebyla platně sjednána, nebyl platně sjednán ani poplatek ve výši [částka]. Soud proto uložil žalované povinnost uhradil žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, jistinu úvěru ve výši [částka] z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok I. a II.). 10. Původní věřitelka vyzvala žalovanou k úhradě jistiny úvěru ve výši [částka] dopisem, který byl odeslán žalované na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru dne [datum] (dne [datum] se tento dopis dostal do právní sféry žalované) – viz oznámení o postoupení pohledávky č.l. 21 ve spojení s podacím lístkem č.l. 20 spisu. Žalovaná tak byla povinna vrátit dlužnou částku v přiměřené lhůtě tří dnů. Vzhledem k tomu, že tak žalovaná neučinila, ocitla se dnem [datum] v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data má tedy žalobkyně podle § 1970 o. z. nárok na zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tedy ve výši 8,25 % ročně. 11. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy mírou úspěchu ve sporu. 12. Výrok IV. je odůvodněn dle položky 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 bod 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků. Soud nevydal v předmětné věci platební rozkaz a na soudním poplatku bylo uhrazeno [částka]. Povinností žalobkyně je tedy doplatit částku ve výši [částka]. 13. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. 14. Odůvodnění tohoto rozsudku bylo provedeno dle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.