16 C 205/2021-40 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 9. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 11 668 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 11 930,79 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 11 668 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a uhradit náklady řízení výši 2 252 Kč. 2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO], dne 16. 2. 2007 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto finance spolu s poplatkem ve výši 5 568 Kč uhradit v 53 týdenních splátkách po 256 Kč, a to nejpozději do 22. 2. 2008. 3. Poslední splátka žalovaným byla uhrazena dne 30. 10. 2007, od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek žalovaný uhradil celkem částku 1 900 Kč. Od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek pak nebylo uhrazeno ničeho. 4. Pohledávka za žalovaného byla žalobci postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno doporučeně. 5. Na výzvu soudu žalobce dne 20. 10. 2021 (č.l. 33-34) svou žalobu doplnil tak, že právní předchůdce žalobce neměl povinnost zkoumat a posuzovat řádně úvěruschopnost spotřebitele, neboť tento institut byl zaveden do českého práva až zákonem č. 145/2010 Sb., kdy smlouva byla uzavřena v roce 2007, tedy za účinnosti zákona č. 321/2001 Sb. 6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště. Z ust. § 46b písm. a) o.s.ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba i výzva k vyjádření byly zaslány žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnosti vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedla. Soud považuje žalobu i usnesení za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o.s.ř. 7. Současně byl žalovaný vyzván, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o.s.ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise. 8. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 9. [právnická osoba], [IČO], poskytla žalovanému dne 16. 2. 2007 v hotovosti peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, a to na základě smlouvy o půjčce (viz smlouva č.l. 14). Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 8 000 Kč spolu s částkou 5 568 Kč představující souhrnný poplatek v 53 týdenních splátkách po 256 Kč (tedy 1 024 Kč měsíčně), kdy poslední splátka měla být uhrazena dne 22. 2. 2008 RPSN vztahující se k zápůjčce činilo 206,8 %. Žalovaný dle tvrzení žalobce na dlužnou částku uhradil 1 900 K. 10. [právnická osoba], postoupila pohledávku za žalovaného, která je předmětem tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek č.l. 15-21 spisu). O tomto byl žalovaný dopisem ze dne 6. 1. 2021 (č.l. 22-23) uvědoměn. 11. Předžalobní výzva byla na adresu žalovanému odeslána dne 30. 7. 2021 doporučeně (č.l. 24-26). 12. Statistikou české národní banky bylo prokázáno, že úrokové sazby v daném období u krátkodobých úvěrů činily od 6 % do 13 % ročně. 13. V souladu s přechodnými ustanoveními k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to konkrétně s ust. § 3028 odst. 1, posuzoval soud věc dle příslušných ustanovení zákona č. zákona [číslo] Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť smlouva byla uzavřena před účinností nového občanského zákoníku. 14. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 15. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 16. Podle § 39 odst. 1 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 17. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. 18. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o půjčce dle § 657 obč. zák., na základě které poskytl původní věřitel žalovanému půjčku ve výši 8 000 Kč. Půjčka byla poskytnuta na 53 týdnů. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli půjčku ve výši 8 000 Kč a úroky ve výši 5 568 Kč (nazvané souhrnný poplatek) v 53 pravidelných týdenních splátkách po 256 Kč. Úroková sazba dle smlouvy o půjčce tedy několikanásobně překročila obvyklou úrokovou sazbu v daném období, je v rozporu s dobrými mravy a tudíž neplatná. 19. Jak vyplývá např. z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Ze statistiky ČNB (viz [příjmení] [jméno]) vyplývá, že úroková sazba poskytovaná bankami v daném období u bank činila 6 % až 13 % ročně. Ve světle toho se jeví úrok ve sjednané výši jako nemravný. 20. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o úroku (s přihlédnutím k celkovým nákladům spotřebitelského úvěru) je dle § 39 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatné. Vzhledem k tomu, že občanský zákoník nestanoví žádnou obvyklou výši úroků, nemohl soud přiznat žalobkyni žádné úroky ze smlouvy o půjčce. Je přitom nerozhodné, že původní věřitel nazval sjednaný úrok souhrnným poplatkem, neboť je zřejmé, že jde o úplatu za půjčení peněz, tedy úrok ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák. Obdobně viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 17Co 592/2008, popř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 28 Co 33/2003. 21. S ohledem na shora uvedené tedy soud žalobu v části, ve které se domáhal, žalobce zaplacení úroku ze smlouvy, zamítl a v této souvislosti byl zamítnut nárok na zaplacení částky 1 900 Kč s příslušenstvím, neboť tato částka byla žalovaným zaplacena. 22. Stejně tak soud zamítl návrh žalobce na uhrazení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 11 930,79 Kč. 23. Původní věřitelka tedy poskytla žalovanému plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce, a to konkrétně ve výši 8 000 Kč, žalovaný se tak na úkor původní věřitelky bezdůvodně obohatil a byl povinen toto poskytnuté plnění vydat dle § 451o. z. Žalovaný již uhradil částku 1 900 Kč. Soud proto přiznal žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, částku 6 100 Kč (8 000 – 1 900). Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta. 24. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 517 odst. 2 o. z. Žalovaný byl vyzván, aby dlužnou částku uhradil do 13. 8. 2021. Pokud žalovaný v uvedené lhůtě dluh neuhradil, ocitl se v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data náleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tedy ve výši 8,5 % ročně. 25. Žalovaný byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly, a proto soud rozhodl dle § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 26. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř. 27. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč (soud přitom vychází z předmětu řízení bez příslušenství), dosud bylo na poplatku uhrazeno 800 Kč. 28. Je, tedy povinností žalobkyně doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč, a to v kolcích nebo na účet soudu [číslo] – [číslo], [variabilní symbol].