17 C 155/2021-46 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem doručeným soudu dne 9. 7. 2021 domáhala se žalobkyně zaplacení částky 499 157,83 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že dne 13. 2. 2018 uzavřel žalovaný s [právnická osoba] (nyní pod obchodní firmou [právnická osoba]) smlouvu o stavebním spoření [číslo]. Na základě této požádal žalovaný o poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření, dne 19. 6. 2020 byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] do výše 500 000 Kč. Meziúvěr byl žalovaným vyčerpán. Žalovaný byl povinen hradit úroky z poskytnutého meziúvěru v pravidelných měsíčních splátkách po 1 825 Kč, dále byl povinen provádět od prvního dne měsíce následujícího po uzavření úvěrové smlouvy pravidelné měsíční vklady ve výši 1 990 Kč na vkladový účet stavebního spoření. Od 1. 10. 2020 byl žalovaný povinen hradit úroky ve výši 2 208,33 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky, nečinil pravidelné vklady, uhradil pouze část. V souladu s úvěrovými podmínkami byla žalobkyně oprávněna od úvěrové smlouvy odstoupit, což žalovanému dopisem ze dne 2. 2. 2021 oznámila. Pohledávka byla splatná nejpozději 31. 1. 2021. Žalovaný ani poté pohledávku neuhradil, neuhradil ji ani k předžalobní upomínce. K datu 31. 1. 2021 provedla žalobkyně zúčtování finančních prostředků z vkladového účtu, veškeré zúčtované finanční prostředky ve výši 4 553 Kč započetla žalobkyně v částce 3 610,34 Kč na zákonný úrok z prodlení od 1. 2. 2021 do 4. 3. 2021, v částce 942,66 Kč poté na úrok od 1. 2. 2021 do 13. 2. 2021. Po tomto zúčtování činila pohledávka částku 499 157,83 Kč, která je dále od 14. 2. 2021 úročena sjednaným úrokem z úvěru ve výši 5,3 % ročně a od 5. 3. 2021 dále zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně, oboje požaduje žalobkyně do zaplacení. 2. Dne 26. 11. 2021 byl žalovanému doručen návrh ve věci samé (žaloba), a to spolu s předvoláním k prvnímu jednání, v rámci kterého byl žalovaný poučen o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání. Žalovaný se k prvnímu jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostavil, právní zástupce žalobkyně, který se k jednání dostavil, navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. 3. Podle § 153b odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“), zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky. 4. Žalovanému byla do vlastních rukou doručena žaloba. K prvnímu jednání nařízenému na 14. 12. 2021 se žalovaný nedostavil, ač předvolání k jednání spolu s poučením o následcích nedostavení se mu bylo doručeno více než 10 dnů přede dnem konání jednání. Žalovaný se k prvnímu jednání ve věci bez důvodné a včasné omluvy nedostavil a žalobkyně navrhla, aby bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání. 5. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky uvedené v § 153b odst. 1 o. s. ř., soud pokládal tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná a na tomto základě rozhodl rozsudkem pro zmeškání. 6. Žalobkyně (dříve pod obchodní firmou [právnická osoba]) uzavřela se žalovaným smlouvu o stavebním spoření a v návaznosti na to s ním uzavřela smlouvu poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření v souladu s § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, na základě které mu poskytla úvěr a žalovaný se zavázal jej splácet řádně a včas spolu s pravidelnými měsíčními vklady na vkladový účet stavebního spoření. Jelikož žalovaný své smluvní povinnosti nedostál, dostal se do prodlení, odstoupila právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy s účinností k 31. 1. 2021. Žalovaný ani poté dlužnou částku, jistinu dlužné částky včetně smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, neuhradil. 7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná a má proto nárok na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který úspěch ve věci neměl. Náklady řízení představují uhrazený soudní poplatek ve výši 19 967 Kč a náklady zastoupení. Pokud jde o náklady zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). Zástupce žalobkyně má nárok na odměnu ve výši 41 200 Kč dle § 7 bod 6 advokátního tarifu, a to za čtyři úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé, účast u jednání). Dále má nárok na náhradu hotových výdajů ve výši 1 200 Kč, a to za čtyři úkony právní služby, tj. 4 x 300 Kč, dle § 13 advokátního tarifu. Náhradu za promeškaný čas dle § 14 advokátního tarifu za čas strávený ze sídla zástupce žalobkyně k jednání soudu, a to ve výši 400 Kč za celkem čtyři započaté půlhodiny času. Zástupce žalobkyně má nárok taktéž na cestovné ze sídla své kanceláře v [obec] do [obec] a zpět dne 14. 12. 2021 ve výši 418,50 Kč, když se jedná o polovinu skutečně vzniklých nákladů, a to s ohledem na to, že zástupce žalobkyně má u daného soudu téhož dne celkem dvě soudní jednání, dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad. Cestovné je počítáno z průměrné spotřeby 6 l [číslo] km vozidla dle předloženého technického průkazu, ceny benzinu pro rok 2021 dle příslušné vyhlášky ve výši 27,80 Kč, sazby základní náhrady za používání silničního motorového vozidla ve výši 4,40 Kč/km jízdy a vzdálenosti sídla zástupce do [obec] (tam a zpět), celkem 138 km. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, na kterou má v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. nárok, činí náhrada za tuto daň ve výši 21 % 9 076 Kč (soud v souladu s právními předpisy vypočítal náhradu za tuto daň i z cestovného, když žalobkyní předložené vyúčtování v této části obsahovalo chybný údaj). Soud přiznal žalobkyni na nákladech zastoupení celkem částku ve výši 72 261,50 Kč Náklady řízení je žalovaný v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně. 8. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 9. Odůvodnění rozsudku je učiněno v souladu s § 157 odst. 3 o. s. ř.