5 C 240/2020-67 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že zahraniční [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu [částka]. Žalovaný čerpal úvěr ve výši [částka]. Žalovaný dosud dluží jistinu úvěru ve výši [částka]. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila zcela obecně, že původní věřitelka prověřila schopnost žalovaného úvěru splácet, a to zjištěním exekučních řízení, lustrací v insolvenčním rejstříku, ověřením počtu závazků v interním systému poskytovatele a dále bylo po žalovaném požadováno sdělení příjmů, výdajů (viz podání žalobkyně ze dne [datum] na č.l. 60 spisu). 3. Žalovaný uvedl, že souhlasí s úhradou částky [částka], nicméně v současné době má dluhy ve výši asi [částka] a na jeho mzdu probíhají exekuce, není tudíž schopen uhradit dlužnou částku jednorázově. Dále žalovaný vznesl námitky proti příslušenství pohledávky, jakož i nákladům řízení, když byl nezaměstnaný v evidenci uchazečů o zaměstnání, rozvedl se, podporoval dceru na studiích, a proto nebyl schopen dlužnou částku splácet. Na dotaz soudu žalovaný uvedl, že přes internet požádal původní věřitelku o úvěr, uvedl, jaké má příjmy, nic nedokládal, poté mu byl úvěr poskytnut. 4. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 5. Mezi účastníky je nesporné, že žalovaný uzavřel přes internet se [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které mu tato společnost umožnila čerpat finanční prostředky do výše [částka]. Žalovaný čerpal úvěr v celkové výši [částka]. Žalovaný dosud dluží jistinu úvěru ve výši [částka]. Ačkoliv má žalovaný v tomto ohledu břemeno tvrzení, nedoložil, že by jistina úvěru byla nižší. 6. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] (viz č.l. 44 až 45 spisu). 7. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka důsledně zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet, když v tomto ohledu nenabídla soudu žádné důkazy. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být tudíž poučena o své povinnosti důkazní. Naopak z tvrzení žalovaného vyplynulo, že původní věřitelka nijak neověřovala tvrzené příjmy žalovaného a nezjišťovala blíže ani jeho osobní a majetkové poměry. Z obsahu spisu nevyplývá, zda byl žalovaný v době poskytnutí úvěru zaměstnán, či nikoliv, jaké byly jeho měsíční příjmy, výdaje apod. 8. Z obsahu spisu nevyplývá, že by žalobkyně (či její právní předchůdkyně) vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. 9. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Společnost [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] a žalovaný sjednali přes internet smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se věřitel zavázal poskytnout žalovanému (v postavení spotřebitele) spotřebitelský úvěr do výše [částka]. Žalovaný čerpal úvěr ve výši [částka]. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka důsledně zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet, když k tomuto nenabídla žádné důkazy. Pohledávka za žalovaným byla původní věřitelkou postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 10. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný neuhradil jistinu úvěru ve výši [částka]. <i>11. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>13. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>14. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle odst. 3 spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.</i> 15. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože žalovaný vystupoval ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se původní věřitelka před uzavřením smlouvy o úvěru vůbec zabývala otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru a úvěr splácet. Původní věřitelka nijak neověřovala příjmy žalovaného, ani se blíže nezabývala jeho osobními a majetkovými poměry. Soud proto pokládal smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi původní věřitelkou a žalovaným za neplatnou dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o.z. i bez návrhu, neboť takovéto jednání původní věřitelky (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Původní věřitelka tedy na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši [částka]. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení dle § 2991 o.z., a žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení vydat. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný dosud neuhradil jistinu úvěru ve výši [částka]. Je třeba připomenout, že žalovaný má břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a v jaké výši úvěr splatil. Žalovaný netvrdil, že by snad na úvěr uhradil vyšší částku, než tvrdí žalobkyně. Soud proto zavázal žalovaného uhradit žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, částku [částka], a to z titulu bezdůvodného obohacení. 16. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je ze shora uvedených důvodů neplatná, nemohl soud vycházet z data splatnosti sjednaného v této smlouvě. Jak vyplývá z ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., splatnost pohledávky nastává na základě výzvy věřitele (resp. uplynutím přiměřené lhůty od doručení takové výzvy). Z obsahu spisu nevyplývá, že by žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k plnění. Proto soud považuje za takovou výzvu až platební rozkaz, který byl žalovanému doručen dne [datum]. Žalovaný byl povinen uhradit dlužnou částku do 15 dnů, tj. do [datum], pokud tak neučinil, ocitl se dnem [datum] v prodlení s úhradou dluhu. Od tohoto data pak byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení dle § 1970 o.z., a to ve výši stanovené vyhláškou č. 351/2013 Sb., přičemž ve zbývajícím rozsahu byly úroky z prodlení zamítnuty. 17. Žalobkyně byla ve sporu převážně úspěšná, neúspěch se týkal jen části příslušenství, žalobkyně však neodeslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění ve smyslu § 142a o.s.ř. S ohledem na skutečnost, že žalovaný by ani při zaslání předžalobní výzvy nebyl schopen dlužnou částku uhradit, rozhodl soud ve smyslu § 142a odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, ale pouze v rozsah