5 C 266/2021-39 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28. 6. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 2 388 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku tohoto rozhodnutí. Žalobkyně tvrdila, že společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 8. 2. 2015 smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému zápůjčku ve výši 4 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu zápůjčky a zaplatit úrok ve výši 364 Kč s úrokovou sazbou 20,98 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 800 Kč a poplatek za inkaso splátek v hotovosti ve výši 1 200 Kč, a to vše ve 43 týdenních splátkách po 148 Kč počínaje 15. 2. 2015, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 6. 12. 2015. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 na žalobkyni. Žalovaný uhradil celkem částku 3 976 Kč, která byla započtena co do částky 2 062,20 Kč na jistinu, co do částky 364 Kč na úrok, co do částky 800 Kč na poplatek za administrativní činnost a co do částky 749,80 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil zvláštní doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozhodnutí. Žalovanému byly žaloba i předvolání k prvním ujednání doručeny na uvedenou adresu do vlastních rukou uplynutím desetidenní lhůty k vyzvednutí písemnosti ve smyslu § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř., tj. 4. 11. 2021 (následujícího dne byly písemnosti vloženy do domovní schránky adresáta). Z § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o. s. ř. 3. Provedenými listinnými důkazy soud zjistil následující skutkový stav. [právnická osoba] poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 4 000 K na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 8. 2. 2015. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku do 6. 12. 2015 včetně sjednaného příslušenství – úroků, administrativního poplatku a poplatku za inkaso splátek v hotovosti - v celkové výši 2 364 Kč, což však neučinil. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný dosud dluží jistinu zápůjčky ve výši 2 388 Kč. 4. Zjištěný skutkový stav soud hodnotil po právní stránce následujícím způsobem. Mezi původní věřitelkou a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), neboť původní věřitelka se zavázala přenechat žalovanému částku 4 000 Kč (tedy zastupitelnou věc), aby ji využil podle libosti, a žalovaný se zavázal částku 4 000 Kč vrátit do 6. 12. 2015 a současně zaplatit souhrnný poplatek 2 364 Kč. Původní věřitelka poskytla žalovanému částku 4 000 Kč dne 8. 2. 2015. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Žalobkyně je ve sporu aktivně věcně legitimovaná, neboť na ní byla pohledávka za žalovaným postoupena. Nárok žalobkyně na vrácení dosud neuhrazené zapůjčené částky ve výši 2 388 Kč, jakož i nárok na vrácení sjednaného úroku ve výši 20,98 % ročně, je v souladu se smlouvou i se zákonem, a to konkrétně s ustanovením § 2390 o. z., a proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. 5. Vzhledem k tomu, že zapůjčená částka nedosahovala částky 5 000 Kč, nejedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 písm. e) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. 6. Nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Žalovaný je v prodlení od 7. 12. 2015 (ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky) a od tohoto data byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení v zákonné výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 8,05 % ročně. 7. Soud neshledal, že by sjednané příslušenství pohledávky bylo v tomto konkrétním případě ve zcela zřejmém rozporu s dobrými mravy. 8. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná a současně zaslala žalovanému na poslední známou adresu předžalobní výzvu, má proto právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a náklady na právní zastoupení advokátem vypočtenými dle § 14b advokátního tarifu, neboť se jedná o formulářovou žalobu podávanou žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady na právní zastoupení jsou tvořeny odměnou za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) po 200 Kč a náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč. K nákladům řízení byla připočtena i 21 % DPH ve výši 189 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. 9. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.