5 C 280/2021-35 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 2. 7. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení 1 108 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 108 Kč od 14. 11. 2018 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný jako cestující využil dne 13. 11. 2018 přepravních služeb společnosti [právnická osoba], a to ve vlaku 837 mezi stanicemi [obec] [anonymizováno] a [obec], čímž se bezdůvodně obohatil v rozsahu jízdného ve výši dle Tarifu [anonymizována dvě slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel, a to v částce 108 Kč. Za porušení § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, vyměřila společnost [právnická osoba] žalovanému přirážku ve výši 1 000 Kč, a to v souladu s § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a Tarifem Českých drah pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel. [právnická osoba] poustoupila pohledávku za žalovaným smlouvou ze dne 15. 12. 2015 na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a následně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil zvláštní doručovací adresu, a proto soud považuje dle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozhodnutí. Žalovanému byla žaloba doručena na shora uvedenou adresu do vlastních rukou uplynutím desetidenní lhůty k vyzvednutí písemnosti ve smyslu § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř., tj. 18. 10. 2020. Z § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Současně se žalobou byla žalovanému doručena výzva, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez jednání již v žalobě, a proto soud rozhodl, aniž nařizoval jednání, vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise, to vše v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. 3. Z listinných důkazů obsažených ve spise soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný jel dne 13. 11. 2018 vlakem [číslo] provozovaným společností [právnická osoba] z [obec] do [obec] bez platné jízdenky, a proto mu přepravce uložil povinnost zaplatit jízdné dle tarifu ve výši 108 Kč a dále přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Na základě Rámcové smlouvy o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek postoupila společnost [právnická osoba] všechny budoucí pohledávky z titulu porušení přepravního řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], a to smlouvou ze dne 15. 12. 2015. Následně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2020 na žalobkyni. 4. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nárok žalobkyně, na níž byla pohledávka platně postoupena, na zaplacení jízdného ve výši 108 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 000 Kč je v souladu s ustanovením § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách ve spojení s § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb. a smluvními přepravními podmínkami. [právnická osoba] jako provozovatelem hromadné přepravy osob a žalovaným vznikl smluvní vztah na základě smlouvy o přepravě osob tím, že žalovaný vstoupil do vlaku provozovaného přepravcem. Z přepravní smlouvy vznikla žalovanému povinnost zaplatit přepravci jízdné dané tarifem ve výši 108 Kč a přirážku k jízdnému ve výši stanovené ve smluvních přepravních podmínkách. Ze smluvních přepravních podmínek vyplývá, že přirážka k jízdnému činí 1 000 Kč, což je v souladu s ustanovením § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách. Soud tedy žalobě v celém rozsahu vyhověl. 5. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se dostal do prodlení, když neuhradil přirážku k jízdnému na výzvu přepravce dne 13. 11. 2018. Od následujícího dne tedy soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení v zákonné výši. 6. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná a současně prokázala, že zaslala na poslední známou adresu žalované výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř., má proto nárok na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů ve výši 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a 21 % DPH ve výši 189 Kč. Při stanovení odměny za právní zastoupení soud postupoval dle § 14b advokátního tarifu, neboť se jedná o formulářovou žalobu podávanou žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč. 7. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř. 8. Odůvodnění rozsudku je zkrácené ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř.