6 C 109/2021-61 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27. 4. 2021 domáhala na žalované -) zaplacení částky 21 660,00 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 79 660,00 Kč ve výši 10% ročně od 27.02.2020 do 16.04.2020 ve výši 1 084,26 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 73 560,00 Kč ve výši 10% ročně od 17.04.2020 do 29.05.2020 ve výši 878,63 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 67 460,00 Kč ve výši 10% ročně od 30.05.2020 do 29.06.2020 ve výši 580,91 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 61 360,00 Kč ve výši 10% ročně od 30.06.2020 do 31.07.2020 ve výši 545,42 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 55 260,00 Kč ve výši 10% ročně od 01.08.2020 do 31.08.2020 ve výši 475,85 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 49 160,00 Kč ve výši 10% ročně od 01.09.2020 do 02.10.2020 ve výši 436,98 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 43 060,00 Kč ve výši 10% ročně od 03.10.2020 do 29.10.2020 ve výši 322,95 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 36 960,00 Kč ve výši 10% ročně od 30.10.2020 do 23.11.2020 ve výši 256,67 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 30 860,00 Kč ve výši 10% ročně od 24.11.2020 do 23.12.2020 ve výši 257,17 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 24 760,00 Kč ve výši 10% ročně od 24.12.2020 do 28.01.2021 ve výši 247,60 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 21 660,00 Kč ve výši 10 % ročně od 29.01.2021 do zaplacení, -) zaplacení částky 19 616,90 Kč, -) zaplacení úroku za poskytnutí úvěru ve výši 102,1 % p.a., a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 27.02.2020 do zaplacení, tj. úroku za poskytnutí úvěru ve výši 102,1 % p.a. z částky 63 910,62 Kč od 27.02.2020 do 29.06.2020 ve výši 21 301,96 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 102,1 % p.a. z částky 59 762,69 Kč od 30.06.2020 do 31.07.2020 ve výši 5 140,48 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 102,1 % p.a. z částky 53 662,69 Kč od 01.08.2020 do 31.08.2020 ve výši 4 471,75 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 102,1 % p.a. z částky 47 562,69 Kč od 01.09.2020 do 02.10.2020 ve výši 4 091,20 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 102,1 % p.a. z částky 41 462,69 Kč od 03.10.2020 do 29.10.2020 ve výši 3 009,15 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 102,1 % p.a. z částky 35 362,69 Kč od 30.10.2020 do 23.11.2020 ve výši 2 376,25 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 102,1 % p.a. z částky 29 262,69 Kč od 24.11.2020 do 23.12.2020 ve výši 2 359,80 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 102,1 % p.a. z částky 23 162,69 Kč od 24.12.2020 do 28.01.2021 ve výši 2 241,36 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 102,1 % p.a. z částky 20 062,69 Kč od 29.01.2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 27.2.2020 dosáhne částky 217 908,00 Kč, -) zaplacení náhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela se žalovanou dne 27. 9. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalované vyplatila částku 65 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok ve výši efektivní úrokové sazby 166,42 % ročně splácet ve 30 měsíčních splátkách po 6 053 Kč. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti ([příjmení] a [anonymizováno]), jakož i z jiných zdrojů. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy, když celkem uhradila částku 72 106 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 600 Kč, a dále na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč. V bodě 6.5 smlouvy bylo ujednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru denně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu místo jejího pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalované na shora uvedenou doručovací adresu. 3. Žalobkyně prokázala, že dne 30. 9. 2019 poskytla žalované částku 65 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru, která byla žalovanou podepsána dne 27. 9. 2019 a žalobkyní dne 30. 9. 2019. 4. Žalobkyně neprokázala, že by důsledně zjišťovala úvěruschopnost žalované, zejména že by zjišťovala, jaké jsou skutečné výdaje žalované, zda má žalovaná dluhy, které splácí, a jaká je její celková majetková situace. Žalobkyně doložila výplatní pásky, pracovní smlouvu a potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu. Z těchto dokladů vyplývá, že žalobkyně si ověřovala, jaké jsou skutečné příjmy žalované, tedy že žalovaná má příjem od zaměstnavatele ve výši cca 20 000 Kč měsíčně. Pokud však jde o výdaje žalované, žalobkyně se zcela spolehla na tvrzení žalované, že její měsíční výdaje činí 3 410 Kč (životní minimum), náklady na bydlení činí 1 400 Kč, výdaje na děti 2 000 Kč a ostatní náklady (doprava, kurzy, záliby apod.) činí 100 Kč. Celkové výdaje žalované tak měly činit pouze 6 910 Kč, tyto výdaje však nebyly žalovanou nijak doloženy. Z žádného důkazu nevyplývá, že by žalobkyně provedla lustraci žalované v příslušných registrech dlužníků, když doložena byla pouze lustrace v [příjmení] a [anonymizováno]. 5. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam, když tyto důkazy neprokazovaly skutečnost, zda žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované. 6. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: 7. Žalobkyně nezjišťovala důsledně schopnost žalované úvěr splácet, když si ověřila pouze tvrzené příjmy žalované, žádným způsobem však nezkoumala tvrzené výdaje žalované, které byly dle názoru soudu značně podhodnocené (zejména tvrzené náklady na bydlení ve výši 1 400 Kč měsíčně a ostatní náklady ve výši 100 Kč měsíčně). Přesto žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 65 000 Kč na základě smlouvy o úvěru. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že žalovaná dosud uhradila na dluh částku 72 106 Kč. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 12. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: 13. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehliv